Červen 2007

Vše musí jednou zkončit

8. června 2007 v 17:48 | Memory |  O světě vzpomínek
Obklopena, něčím, čemu nerozumí, obrací se zády. Naposled zamává.Musí odejít. Možná bude cestovat navždy, bez domova, bez odpočinku. Možá si najde jiný svět, kde by ukryla své vzpomínky. Je to podivná bytost. A cítí že se změnila. Spíš si myslí že vyrostla. Ano tak to bude. A tak opouští jedno z nejmilovanějších míst co má. Zničit ho nedokáže. Miluje ho a bude ho milovat. Jak by mohla zabít černo bílou baletku, jež jí uchvátila. Nedokáže to. Na rtech má díky pro všechny jež ji podali pomocnou ruku, nebo ji jen naznačili že jí poslouchají. Je tak divná. Sama v sobě se nevyzná. Možná vyzná, ale přijde si komplikovaná. Tolik se za poslední čas změnila. Uzavřela se. Už nebyla schopna ani pomoc. Úsměv byl u ní vzácností. Tak se rozhodla odejít. Možná kvůli odpovědnosti. Vše tak zanedbávala. Neví, nic neví. Ví jen že tento svět nechá tak jak je, až na nějaké drobnosti. Už tolikrát vyslovila tuto myšlenku, ale někteří si třeba všimli, že tentokrát je jiná. A někteří ví, že tentokrát to myslí vážně. Tak vážně až ji samotnou ta jistota drtí. Ne, nevrátí se. Nemá pochybnosti. Radši se schová pod křídla jiného světa. Ale zde je moc její bolesti. Moc významů, které chápe jen ona. Moc příběhů, které jsou až děsivě skutečné. Moc myšlenek které jsou tak upřímné. Třeba se najdou někteří , kteří se jí budou snažit jemně zadržet, ale ona už je jiná. Je schopna je srazit. Se vší láskou která se poslední dobou v ní schovala. Nemyslela by to zle.
Tak padá opona a by uzavřela a skryla mnoho příběhů. Třeba až někdy budou lidé vzpomínat na toto představení, uvědomí si kolik pravdy v něm bylo skryté. Možná ho budou vidět jen jako příběh. Potlesk. Ona vyjde, ukloní se, uroní slzu a odejde. Třeba bude chodit okolo diváků a hladit je po tváři. Však pod rouškou beze jména.
Pro všechny: Až uvidíš, že je někde o mě zmíňka, ať oživí se v tobě, má malá vzpomínka.
S láskou a díky Memory