Únor 2007

Avary 25

28. února 2007 v 17:04 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Takže dneska jeden dílek.Teda o tom jak to napíšu si vůbec nejsem jistá.Začneme Dandiskkem a Danielem.
Přitiskli se vyděšeně k sobě.Ve vchodu stály dvě kamené sfingy.Safírové pohledy upíraly na nahou dvojici.Jedna se k nim přiblížila.Pak se Dandiskkovy hnědé oči rozšířili úžasem.Místo aby na ně kamená nestvůra zaútočila pokorně se jim uklonila.Safírové oči upírala na meč.Drhá sfingy došla k té první a uklonila se též.V Dandiskkově hlavě se rozezněly zpěvavé hlasy.,,Naše paní.Získala jsi meč a tak tě budeme část cesty chránit a vést.Po dobu této cesty budeme poslouchat tvé rozkazy.Avšav až přijde čas vrátíme se do chrámu a vezmeme si náš meč zpět.Po dobrém či násilím.´´,,Souhlasím´´Příkývla Dandisekk.,,Co?To bylo na mě?´´Podíval se na ní nechapavě Daniel.Oči upíral na strážce chrámu.,,Tys to neslyšel?´´,,Co jsem měl slyšet?´´Podíval se na ní nechápavě.,,No přece ty hlasy....aha..no jistě..ty nemáš meč..nemůžeš je slyšet.´´Rozzářia se poznáním.,,Koho?´´Na Danierla to bylo moc.Přišlo mu že Dandisekk mluví z cesty.,,No ty sfingy.Budou nás provázt kus cesty.Pomůžou nám.´´Vysvětlila mu to.,,Když myslíš.´´Pokrčil rameny.Tady Na Rozhraní bylo možné vše.Vyšly všichni z chrámu.Jedna sfinga šla za nimi a druhá ve předu.Celou cestu mezi Danielelm a Dandiskkem viselo tíživé ticho.Dandiskkovi bylo líto že na něj tak vyjela a hlavně že kvůli ní je zraněný.Taky že se od něj předtím tak odtáhla.Ale to co udělala prostě nešlo hodit jen tak za hlavu?Nebo jo?Daniel upíral pohled do písku.Neměl na ní tak křičet.Ale měl o ní strach.Měla pravdu že se jí pokusil zabít.Ale mrzelo ho že se odtáhla.Takhle pomalu kráčeli pouští.Ani si nevšimli že míří k oáze.Teprv když se sfingy zastavili pohlédly před sebe a rozhlédly se po zeleném ostrůvku.Sfingy si lehly pod palmy.,,Zde si odpočineme.´´Kývla jedna z nich hlavou na Dandiskka.,,vyrazíme až zítra.´´,,Prý tu budeme do zítřka.´´Přetlumočila to Danielovi.Došla k malému jezírku.Smočila v něm rty.Voda byla křišťálově průhledná a čistá.Osvěžila ji a naplnila energii.Bez váhání vešla do vody.Cítíla jak její nahé tělo omývá svěží voda.Slatně zavřela oči.Jezírko ač bylo malé bylo hluboké.jen kousek od břehu už měla vodu po pás.Po zádech ji jemně přejela ruka.Otočila se.Dívala se Danielovi do jeho čokoládových očí.Byly plné smutku a jedna slza se po pádu utopila v jezírku.,,Odpust.´´Zašeptal.Otočil se a chtěl vyjít z jezírka.Chytila ho za ruku.Přitáhla ho jemně k sobě.Stál a nesměle koukal jak bude reagovat.Po rtech ji přelétl jemný úsměv.Ruku položila na jeho hruď.Druhou mu položila okolo krku.Jemně k němu přtiskla své nahé mokré tělo.Tiše zasténal.Polibkem mu odpustila.Vzal ji do náručí a vynesl z vody.Položil jí na do písku.Laskal něžně její tělo.,,Miluju tě.´´Zavzdychala.Podíval se jí do očí.Byly zamžené touhou.Milovala ho!její pohled byl plný touhy a lásky.Ruka z jeho hrudi se pomalu sunula dolů.Oddali se vášni.Sfingy ležící pod palmou pozorovali západ slunce.Milující dvojice si nevšímali.
,,Mám to!´´vyskočila radostně Avary.,,Co?´´,,Klíč!Další klíč!Musíme jít do kláštera v La Pure.je to malá vesnice na severu Francie.Tam je další klíč k tomu co máme dělat s náhrdelníkem.´´Zaklapla knížku.Erik se na ní díval dost pochybovačně.,,jsi si jistá?´´Oči jí nepřátelsky zfialověly.,,Co tím chceš řict?!´´,,nic nic.´´Dal ruce před sebe na obranu.,,Víš měli by jsme jít.Totiž nahoře jsem se setkal s bratrem.Teda Nikou...no vlastně...´´odvyprávěl jí celý útok a i to jak se setkal se svým bratrem.,,Takže ho můžeme zachránit!´´Vypískla radostně Avary.,,Můžeme Kurta zachránit.!´´Možná.´´Každopádně by jsme měli vyrazit za chvíli se to tu bude hemžit vlkodlaky.A co Lacrimosa?A Igor?Přece je tu nechceš nechat.´´zavrčela na něj nepřátelsky.,,Neboj se Igor zná nejtajnější skrýše.I podzemní chodby.Schovají se nebo utečou.Pojď vyrazíme.Je tu někde tajná chodba ven.
Nad údolím se ozvalo vití...odpovídalo mu další...pak další...obrosvká armáda vlků se hrnula dolů v údolí...

Tíha života

22. února 2007 v 14:57 | Memory |  Doušky poezie
Vidíš temnotu co svět obestírá,
v lidských duších si prostírá.
Chceš oslepnout abys neviděla zlý stín,
do tvé duše se snaží vkrást a zabodnout klín.
Nechceš však přijmout černý závoj,
však zlo doráží na tě jak na útes vln příboj.
Nenávidíš své bytí,
těžké je dýchat,těžké je žití.
Citíš na rtech chuť svého pláče,
slzu jak přes okraj rtu do neznáma skáče.
Cítíš žiletku co rozdírá ti duši,
je to cesta úniku,bolest tě těší.
Život je pro tebe vězení,
nemůžeš zůstat,však ani ven.
Čekáš na smrt své osvobození,
zatím jsi života vězeň.
Slyšíš kapku krve jak se tříští o zem,
její smutný konec v uších ti zní.
Dýchtíš po chvíli až řeknou nad tebou ,,Ámen´´,
těšíš se až napíšeš bádeň poslední.
Zatím upínáš se k rozřízlé kůže euforii,
posloucháš omamně žiletky melodii.
Snad dočkáš se konce svého života,
pak nebude na tě moct dosáhnout temnota.
Včera.Na kolenou v zoufalém pláči.Do dlaní padaly mé slzy.Útěcha a nsaha podpořit byly marné.Vina že jsem nevděčná tížila mě ještě víc.Nechtěla jsem slyšet slova útěchy.Byla jsem hluchá.Život pro mě není.Poznala jsem to už dávno.Ale asi je důvod proč jsem tu.Odpusť příteli...neuspěl jsi.Nevím jak mám říct ¨že se omlouvám....věř že byly mi to líto.Věřím ti...ale né ve všem....

Cranberries-Zombie-klip

21. února 2007 v 20:33 | Memory |  V tichu melodie
Písnička Zombie od Cranberries.Nevim jestli se vám bude líbit,ale já ji miluju.Je krásná.Tak si ji zkuste pustit.

Od Cyrky

20. února 2007 v 20:41 | Memory |  K naší radosti...

Avary 24

19. února 2007 v 19:37 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Tak další pokračování..no nevim mno..snad se to vám bude líbit...mno.
Erik se postavil aby měl čas se bránit.,,Neříkej mi bratříčku ty hajzle.´´Oči se mu zúžili nenávistí.V jeho očích se odrážel obraz démona Niky.,,Proč tak silná slova?Kde je naše ledová dáma?Kdopak ji hlídá?´´Usmál se Nika,ale sám byl zmatený.Snažil se najít Avary svou duchovní silou,ale nikde ji nenašel.Erik ztuhl.,,Cos ji udělal?´´,,Nic.Nějak se mi ztratila.Ty taky nevíš kde je?Podivné.No,ale každopádně až se vrátí nebude mít radost z toho co tu najde.´´Chvilku se odmlčel a pak sebejistě dodal:,,Tvoji mrtvolu.´´Erik si nebyl jistý jako vždy.Byl zesláblý.Srdce ho stále bolelo.Nika jako by tušil nad čím přemýšlí se uchechtl a hodil bez varování kouli plnou energie.Erik jen tak tak uskočil.Z jeho těla vystoupil modrý anděl s bičem v ruce.Erik zasténal bolestí.Nebylo to nic neobvyklého.Vždycky vystoupení anděla z jeho těla doprovázely bolesti.Anděl práskl bičem a roztrhl démonovi tvář.Nika se jen zasmál.Rána se ihned zahojila.Zaútočil znovu.S velkou lehkostí.Erikovi bylo jasné že si s ním hraje.Mrštil po něm další dávku energie.Rána zasáhla anděla.Erikem projela bolest.Anděl se ztáhl do Erikova těla.Erik klopítl a spadl.Chyba.Jedna chyba rozhodla.Nika ho zabije.Vítězně si nad ním stoupl.V rukou držel Erikovu zkázu.Rozpřáhl se.To byl konec.Najednou se Nikovi zkřivila tvář bolestí.Zařval.Jeho oči se změnili.Hlas který na Erika promluvil ihned poznal.,,Bratříčku.Odpust....Uteč.´´Zašeptal Kurt na Erika.,,Bratře.´´Zaslzely Erikovi oči.Jeho bratr.Zachránil ho.Vytěsnil Niku zesvé mysly.Ale věděl že né na dlouho.Rozběhl se ke dveřím.Otočil se.Jeho bratr tam stál a mával mu.Pak padl na kolena.Sváděl vnitřní boj s démonem.Erik neměl moc času.Vběhl do dveří Verencovy pracovny.Věděl co má dělat.Jednou už se takhle před strýcem schovával když slídil v jeho pracovně.Otočil svícnem.Dveře se otevřely.Rychle vklouzl do temné chodby.S lehkostí se vyhnul všem pastím.Jen dole se zastavil u dveří.Nikdy za nima nebyl.Zdálo se jakko Verence ukrýval velké tajemství.Nápis na dveřích ihned pochopil.,,No jo strejda.Nikdy nebyl dost originální.´´Ušklíbl se Erik a kousl se do zápěstí.Nápis se zbarvil krví.,,Cvak!´´Strčil do dveří.Ve tváři měl zklamaný výraz,,To jsem mohl čekat.Tak strejda si tu takhle střežil blbou knihovnu.´´Podíval se na mnoho knih vyrovnaných do mnoha polic.,,No Eriku.Tak blbý to zas není.Vše co tu vidí je buď o tvé rodině nebo o náhrdelníku.´´Překvapila ho Avary.¨Seděla u velkého stolu.Okolo měla otevřené sothy knih.,,Koukám že se činíš...zjistila jsi něco?´´,,Moc ne.Jen něco o démonovi náhrdelníku,ale co s ním máme dělat a tak..nic.Ale Zachariáš přece musel mít nějaký cíl cesty!Neříkej mi že chtěl dojít sem.´´Rozumovala důležitě.Erikovi se při jménu jeho otce zaleskly v očích slzy.,,Promiň´´špitla Avary.Došel ke stolu naklonil se a dlouze ji políbil.
Vešel zamyšlenědo chrámu.Bylo mu líto že mu nic neřekla.Ale kdo by se jí divil.Málem ji zabil.Nezasloužil si její lásku.Došel po její bok a teprve teď se rozhlédl po chrámu.Byl to vlastně jakýsi průchod.Na druhé straně,hodně daleko viděli světlo.Daniel ji chtěl chytit za ruku,ale v půlce pohybu se zarazil.Nebyl si jistý.Dandisekk si všimla jeho nerozhodnosti a chytila ho za ruku sama.Usmál se.Ale jen slabě.Vydali se chrámem.Daniel si všiml pohybu po stranách,ale nechtěl Dandiskka zbytečně děsit.,,Víš,mám pocit že nás něco pozoruje.´´Ózvala se nejistě Dandisekk.Nic neodpověděl.Došli do půlky chrámu.Po pravé straně se třpitil zlatý oltář a na jeho vrcholu meč vykládaný diamanty.,,Ten by se nám šikl.Jdu pro něj.Kdyby něco uteč.´´Pustil Daniel její ruku a chtěl se vydat k oltáři.,,Jdu s tebou.´´Prohlásila rozhodně,ale hlas se jí třásl.V očích se měla slzy.Měl o ní strach.Třeba ji opravdu miloval.Daniel neodporoval.Rozeběhla se za ním.Kámen pod její nohou se propadl o pár centimetrů.Ze sochy na levé straně vyletěl šíp.Minul její krk jen o vlásek.,,Jdi zpátky!´´Zakřičel Daniel.Zarazila se.Vzedmula se v ní vlna vzteku.,,Najednou taková péče.Ty sám si mě chtěl jednou zabít.Pamatuješ?Když jsem potřebovala pomoct tak jsi byl bůhví kde a poradit jsem si musela.Nebudeš mi poroučet.´´Zasyčela.V jeho tváři se zračil smutek,vztek a provinění.Rozeběhla se k oltáři.Za ní vystřelovali šípy.Oběhla kolem něj.Daniel se jen tak tak vyhl šípu.I tak ucítil palčivou bolest.Na zlatých křídlech měl krvavý šrám.Dandisekk doběhla k oltáři.Neodvažovala se roztáhnout křídla a tah vyšplhala nahoru a sebrala meč.Jakmile sešplhala dolů chrám se začal otřásat.Běžela k Danielovi.Chytila ho za ruku a spolu běželi pryč z chrámu.Když byli skoro venku cosi jim zastoupilo cestu...

Krvavá ruže

19. února 2007 v 18:57 | Memory |  Doušky poezie
Kapky slz objímají mé řasy,
stékají dolů po tváři a laskají mou tvář.
Samota s něžností hladí mé vlasy,
smutek z mých očí jediná zář.
Pramínky krve putují po kůži,
kreslí na zemi uvadlou růži.
Slzy zalévají tekutý květ,
s výkřikem duše se zastavil svět.
Láska a bol v žilách tepou,
zoufalství a beznaděj rakev pletou.
Pletou ji z pocitů a zničené duše,
z moře slz stala se souše.
Půda co pod nohama se bortí,
pevný kámen stává se drtí.
Tělo mrtvé a bezvládné,
padá do rakve spletené.
Rakev se propadá do drolívího se kamene,
nikdo si neposteskne,nikdo si nevzpomene,
Na místě kde utichl srdce zpěv,
zbyl jen krvavý růže květ.

V zajetí ostří

19. února 2007 v 18:46 | Memory |  Doušky poezie
V zajetí ostří,
v moci krve,
kůži rozerve,
počítej do tří.
Jedna,
hrana se k ruce blíží.
Dva,
srdce strastitíží.
Tři,
barví se ostří krví.
Kůže rozpůlená ve dví.
Útěchu hledáš v ráně,
nasloucháš smuteční hraně.
Klesáš na kolena,
vůle zlomená.
Umíráš,
oddáš se slasti krvavého potoku.
Je ti do breku,
dlaní slzy si stíráš.
Uleháš ku spánku,
smrt čte ti pohádku.
Na dlouhou cestu se vydáš,
krvavé touze se poddáš.
V zajetí ostří a krve umíráš.
Uznávám nic moc,ale kdyby byla na světě jen dokonalost tak by to byla dokonalá nuda.

Hodnocení od Drey

17. února 2007 v 16:25 | Memory |  K naší radosti...
Požádala jsem Dreu aby mi ohodnotila blog.Moc ti děkuji.

Terry Prachett

16. února 2007 v 19:51 | Memory |  V koutku knihovny
Nevím jestli je vám tento autor znám.Já osobně jeho knihy miluju.Přečetla jsem jich hodně a pomalu ale jistě si pořizuji co nejvíce knih.Třeba vás trochu zaujme a přečtete si jeho knihy.Myslím že tento autor vás BUď nadchne a propadnete mu nebo vám prostě nesedí.Časem se zde objeví postupně taková moje menší recenze všech knih a až si pořídím knihu Průvodce po Zeměploše vylíčím vám všechny postavy,země,bohy,atd na Zeměploše.Zatím něco málo více o autorovi:)
Terry Pratchett
Terry Pratchett se narodil 28. dubna 1948 v Beaconsfieldu v hrabství Buckingham. Hlavním zdrojem jeho vědomostí se zpočátku stala Beaconsfieldská veřejná knihovna (nutno říci, že i škola mu trošku pomohla). V roce 1959, ve svých jedenácti letech, začal místo gymnázia navštěvovat High Wycombe Technical High School, protože se domníval, že práce se dřevem bude větší zábava než latina. V této době ještě neměl přesnou představu o svém budoucím životě, dnes sám na sebe vzpomíná jako na "obyčejného" studenta.
Poté, co mu ve třinácti letech ve školním časopise vyšla krátká povídka "The Hades Business" ("Kšeft v Hádesu") (komerčně byla publikována v jeho patnácti letech), začala se jeho budoucnost, co se týče povolání, vyjasňovat. Po prvním roce studií, kdy absolvoval přednášky o umění, historii a angličtině, se rozhodl zkusit žurnalistiku. Jakmile se naskytla příležitost, po dohodě s rodiči školu v roce 1965 opustil. Na studium ovšem nezanevřel a při práci navštěvoval kurzy angličtiny vypsané Národní radou pro podporu žurnalistů, které úspěšně zakončil získáním titulu. Při práci na interview s ředitelem nakladatelství Peterem Bander von Durenem se mu zmínil, že dopsal knihu "The Carpet People" ("Kobercové") a zeptal se, jestli nemá zájem ji publikovat. Odpověď zněla ano. Kniha však vyšla po menších prodlevách až v roce 1971 a křest knihy proběhl v oddělení koberců obchodního domu Heal's v Londýně. Kritikou byla kniha přijata příznivě, například "Teacher's World" ji popisoval jako mimořádně kvalitní a "The Irish Times" psali o nové dimenzi v představivosti a výjimečném slohu autora. Konečně se objevil autor, kterého bylo radost publikovat.
Když v roce 1970 rezignoval na svou funkci ve Western Daily Press, přestěhoval se se svou ženou Lynn (kterou si vzal v roce 1968) do domu v Rowberrow v Somersetu, kde se jim narodila dcera Rhianna. Když zjistil, že dům už není možné dále "zvětšovat", rozhodl se roku 1993 přestěhovat do jihozápadního Salisbury.
Krátce po "The Carpet People" následovala "The Dark Side of The Sun" ("Temná strana slunce") (1976) a "Strata" ("Strata") (1981) - obě napsány za dlouhých zimních večerů, kdy Terry neměl nic lepšího na práci. Do roku 1970 pracoval v Bucks Free Press, poté přešel do Western Daily Press a v roce 1972 se opět vrátil do své mateřské redakce jako editor. V roce 1974 nastupuje v Bath Chronicle. V tomto čase také vytváří sérii kreslených skečů pro měsíčník "Psychic Researcher", ve kterých paroduje různé vládní výzkumy pod hlavičkou "Warlock Hall". V roce 1980 byl Terry jmenován oficiálním tiskovým mluvčím Central Electricity Generating Board a nesl odpovědnost za tři jaderné elektrárny ("Co uniká? - Ach tak, TO uniká."), kde pracoval ještě v době, kdy mu byla uveřejněna první Zeměplocha - "The Colour of Magic" ("Barva kouzel") v roce 1983. V té době byla jeho vydavatelem stále New English Library, která ale nedodávala jeho knihy na trh dost rychle, a tak nakladatelství Corgi využilo situace a "Barvu kouzel" vyslalo na trh samo.
Nakladatelství Corgi uspělo i v jiném směru, prosadilo vysílání "Barvy kouzel" v BBC jako čtení na pokračování. Pro Corgi se vydávání první Zeměplochy stalo bodem zlomu a do BBC prosadili i "Čaroprávnost" - žádná jiná kniha prý nevyvolala u posluchačů takový ohlas.
"The Light Fantastic" ("Lehké Fantastično") bylo vydáno v roce 1986. V té době již bylo jasné, že chce-li Terry maximálně využít svůj potenciál, bude muset změnit vydavatele, protože malé nakladatelství jako Corgi by takové množství těžko zvládlo. Nakladatelství Gollancz tedy zařadilo Terryho na svůj SF list, a protože nikdy předtím nepublikovalo fantasy, ale pouze tradiční sci-fi literaturu, ihned podepsali kontrakt na vydání tří Zeměploch - "Equal Rites" ("Čaroprávnost"), "Mort" ("Mort") a "Sourcery" ("Magický prazdroj"). Nakladatelství Gollancz dnes vydává hardcovery - knížky v tvrdé vazbě, zatímco Corgi zůstalo u vydání Zeměploch ve formě paperbacků. Terryho popularita rostla a začínalo být jasné, že sám všechno vyřídit nestihne - a tak se Colin Smythe stal jeho agentem.
V září 1987, když dokončil "Morta", se Terry rozhodl věnovat psaní naplno a ne pouze ve vyšetřených volných chvilkách. Sice se z počátku obával, že bude trpět nedostatkem peněz, ale jak se ukázalo, jeho finance se ubíraly úplně opačným směrem. A kromě toho, bavilo ho to mnohem víc než odpovídat na otázky novinářů o funkčnosti a nefunkčnosti jaderných reaktorů - a tak na svou funkci u CEGB rezignoval. Mimochodem o CEGB říkal, že by rád napsal knihu, jen kdyby měl jistotu, že jí nikdo nebude věřit. Tuto knihu ale zřejmě již nikdy nenapíše, neboť o tomto tématu pojednává kniha Děravý úřad od Davida Langforda, v jejíž předmluvě se Terry Pratchett přiznává, že něco podobného chtěl sám napsat.
Jeho prodeje - a příjmy - rostly způsobem, jaký rozhodně neočekával, a jeho další kontrakt s firmou Gollancz byl už na šest knih. Od té doby prodeje jeho knih neustále stoupaly a v roce 1996 patřily "Maskerade" ("Maškaráda") a "Interesting Times" ("Zajímavé časy") mezi top-ten nejžádanějších knih před vánocemi v roce 1995. "Soul Music" ("Těžké melodično") zase získalo čtyřtýdenní prvenství v hitparádě paperbacků (což je zatím nepřekonaný rekord). A o "Reaper Man" ("Sekáč") se říkalo, že byla nejrychleji se prodávající knihou ve Velké Británii za posledních pět let.
V roce 1996 spatřilo světlo světa třetí pokračování novely o Johnny Maxwellovi - "Johnny and the bomb" ("Johnny a bomba"), stejně tak i scénáře Stephena Briggse - "Mort" a "Wyrd sisters" ("Soudné sestry"), Johnny and the Dead ("Johnny a mrtví"), a Gollanczem vydané "Feet of Clay" ("Nohy z jílu"), kde se znovu objevují slavní členové Městské hlídky. Ve stejném roce se objevilo i "The Pratchett portfolio" ("Terry Pratchett portfolio") s ilustracemi charakteristických postaviček od Paula Kidbyho, doprovázené Terryho texty. Ten samý rok se objevil na trhu "Hogfather" ("Otec prasátek") i Maškaráda a počítačová hra "Discworld II: Missing Presumed...!?". "Otec prasátek" i "Maškaráda" měly tu čest společně dva týdny sdílet první místo žebříčku nejprodávanějších hardcover i paperback SF&F titulů. Bylo to již potřetí, co měla Zeměplocha v top-ten více dílů zároveň, což se do té doby žádnému jinému autorovi nepovedlo. "Otec prasátek" dokonce vévodil žebříčku celých pět týdnů. Nejvýznamnější britské noviny "Times" si propočítaly, že Terry byl pravděpodobně britským autorem s nejvyššími příjmy a tedy samozřejmě i největším objemem prodaných titulů.
V roce 1997 byla vydána další Zeměplocha, "Jingo" ("Hrrr na ně!"), ve které Ankh-Morpork vstupuje do války s Klačem kvůli malému ostrůvku v Kruhovém moři. Také byl vydán zeměplošský diář Neviditelné Univerzity na rok 1998 a došlo k animovanému zpracování "Soudných sester" a "Těžkého melodična", které je možné zakoupit na DVD. Vydavatelství Corgi k nim dokonce publikovalo ilustrovaný scénář. V tomto roce byly publikovány divadelní adaptace Stephena Briggse - "Stráže! Stráže!" a "Muži ve zbrani".
Své padesáté narozeniny oslavil koncem dubna 1998. Přestože se nedalo zabránit tomu, aby se o oslavě dozvěděl - 50 hostů na večeři v Ivy Restaurant ve známé čtvrti Soho s množstvím originálních dárků - ho překvapila dokonale. Také mu byl udělen "Řád britského království" ("Order of British Empire") - k příležitosti královniných narozenin - za "službu literatuře". Při prvních signálech z Downing Street byl přesvědčen, že jde o velmi špatný vtip. Tento rok také vyšel "The Last Continent" ("Poslední kontinent"), kde se Mrakoplaš dostane na tajemný kontinent XXXX a "Carpe jugulum" ("Carpe jugulum"), ve kterém se čarodějky z Lancre musí postavit další hrozbě ohrožující malé horské království Lancre - upíří rodině Strakupírů.
V roce 1999 vyšel pouze "The Fifth Elephant" ("Pátý elefant"). O rok později vychází jubilejní 25. zeměplošský román "The Truth" ("Pravda").
V roce 2001 začíná být Terry opět více tvořivý a vydává romány "Thief of Time" ("Zloděj času") a "The Last Hero" ("Poslední hrdina"), který je spíše delší povídkou, než plnohodnotným románem. To však nahrazují, více než dostatečně, nádherné ilustrace od Paula Kidbyho. V tomto roce také vychází první zeměplošská knížka věnovaná dětem "The Amazing Maurice and his Educated Rodents" ("Úžasný Mauric a jeho vzdělaní hlodavci"), která má jednodušší děj, jenž je rozdělen do jednotlivých kapitol. V psaní zeměplošských knih pro děti se rozhodl pokračovat, a tak nakonec vznikla trilogie o mladé vesnické dívce Toničce Bolavé, která je díky své schopnosti myslet přímo předurčena stát se čarodějkou. Navíc má po ruce velmi užitečné pomocníky - klan Nac mac Fíglů a dokonce i Bábi Zlopočasnou. O jejích dobrodružstvích se můžete dočíst v knihách "The Wee Free Men" ("Svobodnej národ") (2003), "A Hat Full of Sky" ("Klobouk s oblohou) (2004) a "Wintersmith" (v češtině zatím nevyšel) (2006).
Tento rok je však i zvěstovatelem špatných zpráv. Dlouhodobý ilustrátor knížek Terryho Pratchetta, Josh Kirby, zemřel ve věku 72 let. Byl autorem obálek 30 Pratchettových titulů. Jeho karikaturní kresby byly velmi specifické a daly se poznat na první pohled. Naštěstí pro fanoušky práci na obálkách nahradil neméně zručný kreslíř, Paul Kidby, který se již osvědčil při tvorbě obrázkového portfolia.
Roku 2002 vyšla "Night Watch" ("Noční hlídka"), která, jak už název napovídá, se týká opět Noční hlídky, zejména její bouřlivé minulosti v dobách, kdy mladý Sam Elánius vstupuje do Hlídky jako svobodník. Následující rok vychází "Monstrous Regiment" ("Podivný regiment") parodující starý příběh o dívce, která se, převlečená za chlapce, nechala naverbovat do armády, aby našla svého milého. Roku 2004 vyšla kniha "Going Postal" ("Zaslaná pošta"), kde nastupuje nový hrdina Vlahoš von Rosret, mladý a šikovný podvodníček, jemuž dá Patricij za úkol obnovit ankh-morporský poštovní úřad. Na rok 2007 Terry Pratchett plánuje tohoto hrdinu znovu zaměstnat ve službách Ankh-Morporku. V knize "Make in Money" bude mít tentokrát na starost bankovnictví.
Posledním napsaným zeměplošským románem z pravidelné řady je kniha "Thud!" ("Buch!"), která vyšla v roce 2005. Hrdinou je opět velitel Elánius, který má tentokrát opravdu velké starosti. Blíží se výročí bitvy v Koumském údolí, kde proti sobě bojovali trollové a trpaslíci a jelikož je Ankh-Morpork největším (a zřejmě i jediným) městem, kde žijí obě tyto rasy, má Hlídka plné ruce práce s tím, aby v ulicích nevypukla otevřená válka.
Pratchett je ale všestranný a inteligentní autor a dokáže ze své Zeměplochy vymáčknout více, než jenom romány. K Terry Pratchett portfoliu a Poslednímu hrdinovi můžeme připojit ještě "The Art of Discworld" ("Výtvarné umění Zeměplochy") (2004) opět ilustrované Paulem Kidbym. Seznam ilustrovaných knih ještě doplňuje kniha "Erik" (u nás by měla vyjít nejspíš v roce 2008) ilustrovaná Joshem Kirbym a "Where's My Cow?" ("Kam se poděla má kravička?") (2005) ilustrovaná Melvinem Grantem. Vyšly také celkem čtyři mapy - mapa Zeměplochy (1995) a Ankh-Morporku (1993) od Stephena Briggse a mapy Smrťovy říše (1999) a Lancre (1998) od Paula Kidbyho. Do seznamu ještě patří "Kuchařka Stařenky Oggové", plná jejích receptů a rad o společenském chování, tři populárně naučné knihy nesoucí titul "Věda na Zeměploše", ve kterých se matematik Ian Stewart a přírodovědec Jack Cohen, společně s humorem Terryho Pratchetta snaží čtenáře Zeměplochy poučit o otázkách vědy. V neposlední řadě tu máme "Discworld Companion" ("Průvodce Zeměplochou") - encyklopedický slovník Zeměplochy, který je dílem Stephena Briggse. Poprvé vyšel v roce 1994, ale za tu dobu byl ještě dvakrát rozšířen, naposledy v roce 2003. U nás tato redigovaná verze vyšla na Vánoce 2006.
Co se týče jeho nezeměplošských knih pro mladší čtenáře, "Truckers" ("Velká jízda") (1989), první díl toho, co je v USA známo jako "The Bromeliad Trilogy", byl mezníkem v historii Terryho tvorby, poprvé se totiž stalo, že knížka pro děti se stala nejprodávanějším bestsellerem pro dospělé čtenáře SF&F. Postupně následovaly další díly, "Diggers" ("Velký boj") (1990) a "Wings" ("Velký let") (1990), upravená verze "The Carpet People" ("Kobercové") a všechny tři díly o Johnym Maxwellovi.
Terry také napsal několik krátkých povídek, z nichž čtyři mají zeměplošské téma. Ta nejstarší se jmenuje "The Sea and Little Fishes" ("Moře a malé rybky") - ta byla vydána na podzim ve sbírce povídek nazvané "Legends", kterou sestavil Robert Silveberg. Terry zjistil, že práce na pořádné knize jej zaměstnává natolik, že když je připraven k práci na novém románu - což je téměř neustále - je pro něj velmi těžké se zastavit a změnit náhle téma a napsat něco krátkého z jiného soudku, takže povídek je velmi málo. Nezeměplošská povídka "Once and Future" ("Bylo nebylo... a bude?") se objevila ve sbírce povídek publikované v USA 1995, ale ve Velké Británii ještě publikována nebyla. Poslední zeměplošskou povídkou je "Death and What Comes Next" ("Smrt a co přijde pak"), která byla v roce 2002 napsána pro online rébusovou hru TimeHunt. Všechny Pratchettovy povídky (až na posledně jmenovanou) najdete v povídkové sbírce Divadlo krutosti, která je světovým unikátem, neboť vyšla pouze v češtině.
V poslední době se Terry Pratchett začíná prosazovat i ve filmovém průmyslu. Po úspěchu animovaných filmů Soudné sestry a Těžké melodično, následoval první hraný zeměplošský film Otec prasátek (Hogfather), který měl premiéru na Vánoce 2006 na kanálu Sky One. Film si získal u fanoušků Zeměplochy mnoho obdivovatelů, neboť se držel předlohy knížky, jak nejlépe to šlo a uspěl také v hereckém obsazení. Herci jsou pro českého fanouška zcela neznámí, což ještě zlepšuje atmosféru celého filmu. Ve filmu si dokonce jednu malou roli (Hračkář) zahrál samotný Terry Pratchett.
Zeměplocha se brzy nejspíš dostane i na plátna kin. Plány Terryho Gilliama na zfilmování Dobrých znamení (nezeměplošská knížka napsaná společně s Neilem Gaimanem) se sice kvůli nedostatku financí neuskutečnily, ale teď to vypadá daleko slibněji s natočením Svobodného národa. Režisérského křesla by se měl ujmout samotný Sam Raimi, který teď právě dotočil třetí díl Spidermana. Bohužel však místo Svobodného národa má natáčet další komixový film Stín (Shadow). Tak uvidíme, jestli na řadu přijde i zfilmování další zeměplošské knížky.
Vy nevíte, co je Zeměplocha? Kde jste posledních patnáct let byli? Knihy z prostředí Zeměplochy čtou lidé při cestě do práce, studenti ve škole pod lavicí a z některých postav vytvořených Terry Pratchettem, autorem tohoto fiktivního světa, se stali lidoví hrdinové.
Ale začněme od začátku: Zeměplocha je plochý svět, jehož nádhera se dá nejlépe ocenit při pohledu z výšky. Vypadá v podstatě jako geologická pizza, s úplnou sbírkou krajinných typů od pouští přes úrodné nížiny po věčně zasněžené vrcholky majestátních pohoří. Putuje vesmírem na zádech čtyř slonů, kteří stojí na hřbetě velké vesmírné želvy A'Tuin. Želva je to opravdu velká, rozmachy svých tisíciletími zvrásněných nohou rozhání řídké mlhoviny a v jejích očích se odráží světla milionů hvězd. Kolem celého uskupení obrovských tvorů, nesoucích disk světa, obíhají ve věčném tanci malé slunce a malý měsíc, oba září vlastním světlem. Okraj světa se třpytí odlesky světla na myriádách kapek vody rozptylujících se z proudů vody přepadávajících z moří do nekonečné mezihvězdné prázdnoty.
Podobně začal příběh první knihy ze zeměplošské série a pokud vám první věty přijdou jako hloupá pohádka pro děti, pak se velice mýlíte. Žánrově se jedná o humoristickou fantastiku, takže v příbězích figurují bytosti, jako jsou trollové, víly, trpaslíci... ale tím veškerá podobnost s klasickou fantastikou končí. Zeměplošské příběhy nejsou žádným výmyslem pro snílky, prakticky každá kniha se zabývá nějakým aspektem našeho světa a leckdy ho nafukuje až ad absurdum, ale funguje to - je to vtipné a zároveň to nutí člověka k zamyšlení nad mnoha věcmi, kterými se normálně nezabývá. Ať už se jedná o svobodu tisku, zkostnatělost některých kultur a státních zřízení, vliv médií na člověka, rychlost pokroku a další věci, Terry Pratchett vždy najde cestu, jak tato témata převést do humorného podání se skvělým příběhem jako nádavkem.
Žádná ze zeměplošských knih není stejná, někdo nedá dopustit na knihu, která je druhému lhostejná a naopak. Jedno však mají všechny společné - skvělý humor a lidské pochopení.
Obrázek zeměplochy,časem přidám lepší,aby byly vidět i čtyři sloni na jejich hřbetech Zeměplocha vězí.

Klípek-Daniel Landa

16. února 2007 v 18:33 | Memory |  V tichu melodie
Možná Daniela Landu nemáte rádi.Váš problém.Já jeho písničky mám moc ráda.Teda písničky.Uznávám že hudba je většinou na jedno brdo ale ty texty.Tak aspoň jednu z mých milovanych...

Od Elliney

15. února 2007 v 11:34 | Memory |  Pošli to dál
1. KOLIK JE HODIN?
11.34
2. JAK ZNÍ TVÉ JMÉNO PODLE RODNÉHO LISTU?
Dana
3. PŘEZDÍVKY?
Danda,Dandisekk,Memory...
5. KTERÝ DEN DOSTANEŠ SVŮJ DALŠÍ NAROZENINOVÝ DORT?
17.prosince 2007-teda doufám
6. MÁŠ NĚJAKÉ OBLÍBENÉ ZVÍŘE?
Miluju hodně zvířat..prostě nejde jmenovat...

7. JAKOU MÁŠ BARVU OČÍ?
Hnědou

8. A VLASŮ?
Hnědou

9. MÁŠ PIERCING?
Ne:(

10. A TATTOO?
NE:(
11.A CHCEŠ PIERCING NEBO TATTOO?
Jj chtěla bych malý tatoo a piercing do jazyka a pupíku,ale to mi nedovolí..:(

12. NEJOBLÍBENĚJŠÍ ZEMĚ?
Nevim,asi Egypt
13. JAKOU BARVU MAJÍ TVOJE PONOŽKY?
Proužky-Zelenkavěmodrá,bílá

14. KAM BYS RÁD(A) CESTOVAL(A)?
Pralesy,pouště,buše,stepi,prostě příroda kterou v ČR nemáme a hlavně faunu..
15. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FILM ?
Asi nemám,líbí se mi hodně filmů..Patriot,Hannibal,Purpurové řeky,Červený drak,..

16. JSI MOMENTÁLNĚ ZAMILOVAN(Á)?
Naštěstí ne..už se zamilovat bojím,ale dva kluci se mi líbí,ale jen líbí:)

17. TVÉ NEJOBLÍBENĚJŠÍ JÍDLO?
Kuřecí prsíčka se sýrem a broskví (nebo ananasem) hranolky...slint,mlask,polk.

18. MÁŠ SVŮJ OBLÍBENÝ DEN V TÝDNU?
Nemám..

19. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SERIÁL?
Já na to moc nekoukám.Občas jukám na Zoufalý manželky a Ulici,ale jinak ty seriály nemusim

20. JAKOU POUŽÍVÁŠ ZUBNÍ PASTU?
Netušim...
21. MÁŠ SVOJI NEJOBLÍBENĚJŠÍ RESTAURACI?
Hibernie-fakt dobrý jídla a milá obsluha

22. TVOJE NEJOBLÍBENĚJŠÍ KVĚTINA?
Pomněnka,růže,líbí se mi všechny,ale pomněnky mám nejraději

23. NEJOBLÍBENĚJŠÍ SPORTY?
Běhání,plavání,míčové hry,cyklistika...je toho dost:)
24. TVŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ FAST-FOOD REUSTAURANT?
KFC,Mc Donald,Panda

25. CO NEJRADĚJI PIJEŠ?
Džus a Aquilu
26. JAKOU BARVU MÁ TVŮJ POKOJ?
Mám žlutý tapety s modrejma pomněnakama....hezké je to
27. KDE VIDÍŠ SEBE ZA 10 LET?
Na vysoký..teda doufám
28. OD KOHO JE POSLEDNÍ MAIL, KTERÝ TI PŘIŠEL?
Jé asi od kámošky....nějakej řetězák

29.BYL JSI NĚKDY POTRESTÁN ZA ZLOČIN?
Lhaní je zločin?Mno ale každopádně sem na zadku měla zelený a modrý modřiny.Od tý doby sem se naučila lhát a každej mi to sežere..
30. KDY CHODÍŠ SPÁT?
Do postele v 22.00 ale usínám kolem půlnoci
31. KTERÝ PŘEDMĚT NESNÁŠÍŠ VE ŠKOLE?
Nemusim matiku.Máme totiž blbou učitelku,ale nevadí mi.
32.KTERÝ FILM JSI VIDĚL NAPOSLED?
Johnny English
33.JAKÉ TALÍŘE MÁTE V KUCHYNI?
Sem plosím koupila já mamce k narozeninám...bílé s bleděmodrými kcěty
34.KTEROU KNIHU PRÁVE ČTEŠ?
Eragon,Terry Prachet-Carpe Jugulum,...
35. CO JE NA TVÉ PODLOŽCE POD MYŠÍ?
Nic..byla v delivátním stavu a letěla do koše...

36. CO TĚ NAPADNE JAKO PRVNÍ, KDYŽ SE RÁNO VZBUDÍŠ?
Já ještě neumřela...jaké zklamání..

37. OBLÍBENÁ BARVA?
černá
38. KOLIKRÁT NECHÁŠ ZVONIT TELEFON, NEŽ HO ZVEDNEŠ?
Já ho zvednu jakmile se k němu dostanu nebo ho uslyšim..občas vůbec:)
39. JMÉNA TVÝCH DĚTÍ?
Eleanor a Daniel.Je jich ještě pár....
40. MÁŠ RÁD(A) RYCHLOU JÍZDU?
Jo docela jo.když mi není špatně:)

41. SPÍŠ S NĚJAKOU PLYŠOVOU HRAČKOU?
Jo...i když to není hračka.S mym psem a vlastně s mou plyšovou myškou;)
42. KDYBYS MOHL(A) POTKAT NĚJAKOU OSOBU, ŽIVOU I MRTVOU, KTERÁ BY TO BYLA?
Dědu a Pavla...
43. KDYBY SIS MOHL(A) VYBRAT JAKÉKOLI ZAMĚSTNÁNÍ, KTERÉ?
no už dlouho chci bejt právničkou.Nebo spisovatelkou...ale ty práva bych chtěla moc
44. BYL(A) JSI NĚKDY OPRAVDU ZAMILOVAN(Á )? KOLIKRÁT?
S tímhle mám problém.Rychle poznám jakej člověk je,připustim si ho k tělu a zamiluju se.Buď kluka beru jako kamaráda a nebo ho miluju.Bohužel...zamilovaná jsem byla 3x a pokaždý mi ro zlomilo srdce.
45. CO SE SKRÝVÁ POD TVOU POSTELÍ?
Šuplíky s knížkami a různými věcmi..je tam bordel
46. OBLÍBENÝ SPORT KE SLEDOVÁNÍ?
Ke sledování?Fotbal
47. ČEHO SE NEJVÍC BOJÍŠ?
Samota to není,ta mi ani nevadí,smrt mi taky nevadí,asi je to bolest.Ale nemyslim jako to když se říznu,ale myslím bolest třeba když ....já nevim je to dost složité
48. KDO TI NEJPRAVDIVĚJI ODPOVÍ?
Asi moje srdce.Nikomu jinak nevěřim.Jak smutné že?
49. KEČUP NEBO HOŘČICE?
Kečup

50. NEJKRÁSNĚJŠÍ MÍSTO, KTERÉ JSI NAVŠTÍVIL(A)?
Řecko-Matala,je jich hodně.Prachatice,...
51. VANILKA NEBO ČOKOLÁDA?
Čokoláda
52. HOROR NEBO KOMEDIE?
Komedie
53. MOŘE NEBO HORY?
Moře
54. TEPLO NEBO ZIMA?
Asi zima.
55. KOLIK JE TEĎ HODIN?
11.40

Kdo by v tom měl pokračovat:

Blackie
Lachtanek
Samanta
Ewi
Michelle Sophie
Bad Angel
Mno a na další jsem nezapomněla jen budou vyplňovat příště:)

Nevinná nevěra

14. února 2007 v 22:11 | Memory |  Šepot příběhů
Sednu si k prknu co má představovat stůl.Začnu psát.Snad konečně lidé pochopí že jsem nevinná..Ale jestliže to pochopí,bude už pozdě.Hodlám se zabít.Zní to tak...jednoduše a chladněže?Ale já to tu nevydržím.Nenávidím to tu.Všechny máme stejný oranžový komplet.Cely jsou po šesti nebo po jedný.Pokud máte spory s ostatnámi jste v cele sama.Dostala jsem celu sama pro sebe.Stěží se sem vejde postel.Všude je smrad a špína.Vypadám jako smrtka a zapáchám.Jídlo je tu nechutné a koupeme se jednou týdně.Do těch plesnivých ledových místostí se i docela těšíme.Ale voda teče jen ledová.Z cely nechodim.Vládne tu tvrdá šikana.Zrovna před pěti minutami šli okolo mé cely s nosítky.Postava,která na nich ležela byla zahalená do bílého prostěradla.Další co buď někdo z vězeňkyň nebo dozorkyň umlátil a nebo to ukončila sama.Usmívám se.Je mi jasné že za chvíli ponesou i mě.Je 14.února 2007Před rokem se to stalo. A před rokem jsem byla obviněna z dvojnásobné vraždy.
,,Shirley?´´Podivím se.Dlouho mi nevolala.Bylo mi jasné že něco potřebuje.Jinak by nevolala.Shirley byla totiž ředitelka velké firmy.Ambiciózní,30letá,krásná žena s manželem a ročním dítětem.Měla vše.Ne,nežárlila jsem.Ve svých 25 jsem měla práci,která dost vynášela,bohaté milující rodiče a svobodu.Byla jsem živel.Cestovala jsem po světě,užívala si života a zkoušela vše nové.I se vzhledem jsem na tom byla dobře.Sice žádná dlouhonohá blondýnka,ale na svou štíhlou postavu,hnědé vlnité vlasy a oříškové velké oči,byl také hezký pohled.,,Meredith?Potřebovala bych od tebe malou službičku.´´Zaprosila kamarádka.Jako bych to neřikala.,,Copak by to mělo být?´´Vyptávala jsem se.,,Víš zítra večer máme schůzi,ale až v New Yorku.Potřebovala bych někoho na tři dny na hlídání.´´Takže mě.,,A co Stephan?´´Má přece manžela tak ať se stará.,,Zbláznila ses?Já to dítě chci pohlídat,né zabít.´´Zasmála jsem se.Ale bylo mi Stephana líto.Prostě to s dětmi neuměl,ale měl je rád.,,Hm,dobrá,v kolik mám přijít?´´Stejně nemám co dělat a hlavně Shirley už to brala jako hotovou věc.,,Tak v šest.Musím jít.Zítra pa.´´Zavěsila.,,Není zač.´´Ušklíbla jsem se.Celá ona.Myslí si že když je o pět let starší budu dělat její mladší sestřičku a poslouchat.
Jde se na to.Zaklepala jsem.,,Už běžím.´´Ozve se Shirley.Otevřela.,,Ahóój.´´Vrhne se na mě a začne mě objímat.,,Ahoj Shirley.´´Odtrhnu ji od sebe.,,Kde je Stephan?´´Neunikne mi.,,Jo ten je ve vaně.Myslím že vyleze až tak za hodinu.Ani si nevšimne že jsem rpyč.´´Uchichtne se.Uslyšela jsem zavrnění.,,Ahoj Medison.´´Nakloním se nad postýlku.To dítě je fakt sladký.Potom co mi Shirley dala instrukce kde co dítě má oznámila mi že má Stephan v ledničce navařeno,ať mu to jen ohřeju.Skvěle.Další dítě na krku.
Shirley odešla a malá usnula.Mno,když už tady mám trčet tak zavolám kámošce.Kecala jsem s Julií asi 10 minut když se otevřely dveře od koupelny.,,Ahoj Stephane!´´Pozdravím manžela své kamarádky.Chvíli se tvářil dost vyděšeně.,,Ahoj Meredith.Nemohl jsem tě poznat.Dlouho jsem tě neviděl.Vypadáš skělě.´´,,Děkuju.´´Začervenala jsem se.Prohlížela jsem si ho a dál kecala s Julií.Byl to hezkej chlap.Mužná sportovní postava.Kapičky vody kreslily mapy po tmavé opálené pokožce.Hnedé vlasy spadaly do zelených očí.Nos měl rovný,vystouplejší lícní kosti a ostrou bradu.Nemohla jsem se pořádně soustředit,vlastně jsem vůbec nevnímala co Julie povídá.Za chvíli jsem se s ní rozloučila a zavěsila.Mezitím už se Stephan oblékl.Ještě že tak!No moc mi to nepomohlo.V košili a džínách vypadal taky skvěle.Vyděsila jsem se.,,Na co to myslíš?Je to manžel tvé kamarádky!A má dítě!´´Jako by mi to chtěla Medison potvrdit zavrněla,ale spala dál.,,Dáš si večeři?´´nabídnu Stephanovi.Kývnul hlavou.Po večeři šel spát.Bylo deset,ale vypadal unaveně.Zvedla jsem se a šla taky.Druhý den mě překvapil.Nabídl mi jestli nepůjdem na procházku do parku.Medison si v kočárku slastně broukala a mys i povídali.Bylo mi s nim skvěle.Večer jsme si pustili film.Nevim jak se mi to podařilo,ale probudila jsem se a zjistila že mám hlavu na jeho rameni.Rozpačitě jsem se se posadila.,,Promiň,nějak jsem usnula.´´Vykoktala jsem rozpačitě.Cítila jsem jak zase červenám.Co to se mnou bylo?Nikdy jsem nečervenala.Jen se zasmál.,,Jo nějak jsi vytuhla.´´Usmál se.,,Víš že jemně chrápeš?´´Rpnul si.Měla jsem rýmu takže mě to ani nepřekvapilo,ale přece to npřiznám.,,To není pravda.´´Ohradila jsem se zatvrzele.Začal mě lochtata.,,Jen se přiznej.´´Než jsem se stačila přiznat spadla jsem z gauče.,,Jsi v pořádku?´´Sklonil se nade mnou.Vypadal jako vyděšené štěně.Začala jsem ho lochtat.Chytil mi ruce a přitiskl k zemi.Strnula jsem.Tělem mi projelo vzrušení.Bylo to tak jasné.Tak jasná myšlenka.Pro mě tu byly jen jeho rty,oči,tělo.Byl to nejhezčí polibek jaký jsem zažila.Vzal mě do náručí a odnesl do ložnice.V tu chvíli jsme nevěděli co děláme.Byly jsme tu jen my dva a vášeň a touha.
Ráno jsme se probudila.Cítila jsem jeho tělo vedle svého.V tu chvíli mi to došlo.Vyskočila jsem z postele.Chodila jsem zamateně po pokoji a pozorovala ho jak spí.Ne nelitovala jsem.Ježíš!Já se snad zamilovala.Teď mi došlo proč jsem k Shirley nechtěla chodit.Věděla jssem že mě přitahuje.Ne!To se nemělo stát.Otevřel oči.Usmál se.Oddychla jsem si.Nevím co jsem čekala,ale úsměv to nebyl.Vstal a políbil mě.Jako by věděl na co myslím,co mě trápí,odpověděl mi:,,Nelituju toho.´´Objala jsem ho.,,Ale my nesmíme.´´Zašeptala jsem.,,Jenže,Meredith,já..asi tě miluju.´´Sklopil hlavu.On plakal.Nemohla jsem uvěřit.On mě doopravdy miloval.Byla jsem tak šťastná.Zbytek hlídání proběhl v jeho objetí a starostmi o Medison.Než Shirley přijela odešla jsem domů.
Scházeli jsme se se Stephanem kdy se dalo.Milovala jsem ho.Oba nás trápilo jeho manželství,ale ani jeden o tom nechtěl mluvit.
Zazvonil telefon.,,Prosím?´´,,Tady Shirley.Mohla by ses stavit?´´Ozvala se medovým hláskem moje kamarádka.Zatrnulo mi.Musela jsem k nim.,,jistě.´´Dostala jsem ze sebe.Chtěla jsem zaklepat na dveře ale zjistila že je otevřeno.,,Shirley?´´Zavolala jsem nejistě.Vešla jsem dovnitř.Měla jsem strach.Jako bych předem věděla že bude něco hrozného.Vešla jsem do obýváku.Vykřikla jsem.Na židli seděl přivázaný Stephan.Za ním stála Shirley a mířila na mě zbraní.,,Shirley?´´Vydecha jsem.,,Myslela jsi že na to nepřijdu.Seš sprotstá děvka.Myslela jsem že jsi moje kamarádka a ty spíš se Stephanem.Ty svině.´´Spustila Shirley.Nebránila jsem se.Měla pravdu.,,Kde je Medison?´´U mé sestry ty couro.Sedni si.´´Poslušně jsem si sedla.Dívala jsem se na Staphana.Do těch jeho vyděšených očí.,,Já ho miluju.´´Pípla jsem.Shirley zrudla vztekem a Stephanovi oči zněžněly.,,Taky tě miluju.´´Šeptl.,,Ty hajzle.´´Rozkřikla se.,,Nenávidím tě.Chcípni.´´Zařvala Shirley a zamířila Stephanovi na spánek.Zmáčla kohoutek.Vyšla rána.Zeď se obarvila krví.Jeho krví.Zařvala jsem.,,jak mohla?Vůbec mi to nedocházelo.Ona ho normálně zastřelila!Pak namířila zbraň a sebe.,,Budu s ním.A ty ne.Miloval mě(Né tebe.Rozumíš?Nenávidím tě.´´zasyčela.Zmáčla to.Rána,krev.Seděla jsem na zemi a s prázdným výrazem pozorovala krev.Sebrala jsem zbraň.Ani nevim proč.Vyhodila jsem ji z okna.Nemohla jsem se na ni koukat.Přišla jsem ke Stephanovi a pohladila ho po zrkvavené tváři.Políbila jsem ho na ústa.Ucítila jsem chuŤ rudé tekutiny na svých rtech.Obličej jsem zabořila do zkrvavených dlaní a rozbrečela jsem se.Za chvíli přijela policie.Sebrali mě.
Zemřeli,pro moji,její a jeho lásku.Shirley to měla chladnokrevně promyšlené.Měla rukavice.Na zbrani byli jen mé otisky.Medison dostala do péče Shirley sestra.Chudák.A já.Mě zrovna nesou na nosítkách.Přes moje tělo je přehozené bílé prostěradlo.Ještě slyším slova dozorkyně:Zas další co to nevydržela.´´

Avary 23

9. února 2007 v 15:56 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Jejich nahá těla halil stín onoho velkého čehosi.Byl to chrám.Vypadal zpustle.Objevil se před nimi z nenadání.I když vypadal zpustle byli užaslí jeho vznešeností a mohutností.,,Půjdeme dovnitř?´´prolomil ticho Daniel.,,Já nevím,mám z toho hrůzu.Čoší z toho zlo.Jen tak se to tu objevilo...a ten červ..málem bylo po nás.Pochybuju že si to najednou rozmyslel.´´Pochybovala Dandisekk.Měla z toho chrámu hrůzu.,,Třeba ho rozbolely zuby...to je fuk,hlavně že je pryč.Jestli máš stracha tak ten chrám obejdem.´´protočil panenky její bratr.Snažil se vypadat jako že ho nic nerozhodí,ale cítíl to temné cosi které čpělo z chrámu.,,Nemusíme riskovat jenom proto že seš strašnej frajer.´´sjela ho pohledem a vydala se obejít chrám.Vykřikla.Před ní se objevila zeď.Za ní taky.Vytvořila se okolo nich chodba.Vedla k chrámu.,,No asi budeš muset frajeřit se mnou,protože jak to tak vypadá je to další zkouška po cestě ke zrotení.´´Chytil ji za ruku a pomalu se vydali ke chrámu.Obrovský zdobený portál obklopoval kovovou tepanou bránu.Byla pootevřená,jako by lákala k nahlídnutí co skrývá.Před portálem seděli dvě kamené sfingy.Dandisekk si je prohlédla a rychle prošla kolem nich.Vypadali že každou chvíli ožijí.Vyšli schody a stanuli před bránou.Podívala se nejistým pohledem do čokoládové směsi Danielových očí.Přejel ji rukou po zádech a přivinul k sobě.Políbil ji.,,Miluji tě.´´Zašeptal.Do očí jí vyhrkli slzy.Sklopila hlavu a opřela se do brány.Daniel se za ní ublíženě díval a pak se vydal za ní.Ani si nevšimli že oči sfing je pozorují.jakmile vešli do chrámu,kamené šelmy seskočili ze svých podstavců a s mlsným olíznutím se protáhly.
Avary před sebou na dalším schodě uviděla past na medvědy.,,jak originální.Myslela jsem že jseš chytřejší Verence.´´Usmála se posměšně.Chtěla schod přeskočil a všimla si uvolněného schodu na který chtěla skočit.,,Další past?´´Zvedla udivně obočí.Přeskočila oba dva schody.Pokračovala dál.Žádná past,nic.Došla až dolů ke dvěřím.Musela být hluboko pod zemí.Na dveřích byl erb Erikovy rodiny.Pod rodiným nápisem Carpe Jugulum (pro ty kdo zapoměli to znamená něco jako :Urvi hrdla.)Pod tím nápiš.Zaplať krvavou daň a já tě pustím dál.,,Mno básník jsi opravdu nebyl nejlepší.´´Zasmála se Avary aby si dodala odvahy.Zamyslela se.Nakonec jí to došlo.Oči jí zfialověly a špičáky prodloužili.Kousla se do zápěstí.Krvavé zápěstí poderžela na žlábkem pod nápisem.Krev kapala do žlábku.Ze žlábku rýhami tekla po celém nápise.Carpe jugulum se zabarvilo krví.Pak dveře udělali slabé:,,Cvak.´´Jemně se do nich opřela.Oči se jí rozzářili překvapením.
Erik seděl u sebe v pokoji a přemýšlel kam Avary zmizela.Zavztekal se.Něměl ji nechat samotnou.,,Co tak smutně bratříčku?´´objevila se před ním postava.....

Sue

7. února 2007 v 19:14 | Memory |  Jiné smutné duše
Tak lidičky.Tahle rubrika je prostě o tom,že postupně napíšu o lidech co mám v oblíbených:)O jejich blogu,povaze,samozřejmě jsou to jen mé názory.Občas se stane,že o někom uslyšíte víckrát:)Mno prostě to bude věnovaný vám.A abych nezapoměla.Taky budu mít pro každou osobu jeden veršík:)
SUE
Za ticha melodie,
za tanec bez kroků,
za lži proroků,
v zaostalé době pokroků.
Kráčí dívka oděná ve lři,
v jejím srdci pravda vězí......
Tak.Sue.Tahle holčina je moc milá dívčina.Znám jí ze třídy.Hned mi byla sympatická.Vzhledem,povahou a tak nějak už jí mám prostě u srdíčka.Založila si blog.Zatim vzhled hodnotit nebudu.Vypadá to ale dobře.Moc tam toho zatím nemá.Až to ale vyladí tak to bude supr.Radila bych aby jsi si tam Sue dala ty svoje básničky a příběhy protože jsou skvělý:)Ale nechám to na tobě.
Něco málo o ní.Zatim jen málo časem se rozepíšu.Takovej zasmušilej optimista.Jinak se to říct nedá.Je strašnej smíšek a člověk se s ní zasměje,ale má taky smutnou dušičku.Je upřímná a pohodová.Jsem ráda že jsem tě potkala.Vám doporučuju aby jste se na její blog mrkli.Třebas tam toho moc není.Přeju ti moc úspěchů s blogem a zařazuji se mezi tvé pravidelné návštěvníky:)Mám tě moc ráda.Seš takový sluníčko který mě vždycky rozesměje i když vím že máš svoje trápení:(Ale ty to zvládneš.Seš skvělá girl:)Tkovej náš modrej skřítek ve vodním výtahu:)Heh to byste lidi nepochopili...to sou takový rady do života:)
PS:odkaz na ní najdete v oblíbených:)

Avary 22

7. února 2007 v 16:21 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Mno tak teda něco sesmolim,ale pochybuju že to za něco bude stát.
Dandisekk s Danielem šli ruku v ruce pouští.Začalo se stmávat.Bylo to divné.Na poušti nebyl čas.tedy možná byl,ale dělal si co chtěl.Zrovna teď začala noc.Prostě jen tak z ničeho nic se setmělo.Dandisekk se zatřásla zimou.Najednou začal padat sníh.,,Blázinec.´´Zahuhlala naštvaně.Daniel se zasmál.Vzpomněl si na dětství kdy se hodiny koulovali venku a pak se zmrzlí toulali ulicemi.Podíval se na dívku po svém boku.Kdyby věděla jak moc ji miluje.Mohl za to že ho temné síly ovládli a donutili ho aby se pokusil sebrat jí její schopnosti?Věděl že za to mohl.Ale když se přidal na temnou stranu jediné na co myslel bylo aby byl silnější než kdokoli.Aby mohl pomstít upálení jeho matky a pronásledovat lidi jako zvířataů.Byl tak zaslepený svým cílem a touhou že zranil dívku kterou miloval.Po několika minutách sníh znenadání zmizel a mezi prsty u nohou se jim zas sypal písem.,,Prostě magořinec.´´Brumlala si dál Dandisekk.Měla mizernou náladu.Pod nohama se jí zvlnil písek.Ztuhla a roztřásla se strachy.Daniel si toho taky všiml a srazil ji stranou.Měla na mále.Stihl to jen tak tak.Vzduchem se mihlo červovité obrovské tělo a zmizelo v písku.Dali se do běhu.Za nimi se vlnil písek jak je červ pronásledoval.Neměli šanci.Nad povrch se bymrštila velká slizká hlava.Otevřela se tlama plná zubů které mířili do nitra příšery ve spirálách.Skoro ani nebyla vidět ta dvě malá očka po boku hlavy.Najendou se červ stáhl do písku.Jako by se snažil před něčím skrýt.Běželi dál.prudce zabrzdili.Objevilo se to před nimi znenadání.Tyčil se do obrovské výše.Vyděšeně stáli v jeho stínu.
Avary se rozhlédla po místosti.Přemýšlela jestli má dojít pro Erika nebo se vydat tajnou chodbou sama.Rozhlodla se.Vzala louč ze zdi a zapálila ji o svíce.Vydala se po schodech dolů.Jakmile šlápla na první schod,dveře se za ní zavřely.,,Ouvej.´´Vyjelo z Avary.Šla dál.Další schod na který šlápla jako by se prohnul.Uslyšela výstřel z kuše.Jen tak tak uhla před šípem.,,Tohle asi nebude tak jednoduché.´´Pomyslela si.Šla dál.Kdesi dole pod sebou zaslechla slabé zastnání.Bylo to hodně hluboko.,,No snad tohle byla jediná past.jestli měl Verence vymyšlenou lest na každej schod tak potěž.´´Povzdychla si.Sestoupila na další schod.Tentokrát se nic nestalo.Najednou na rameni ucítila šimrání.Vykřikla.

Avary 21

6. února 2007 v 16:50 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Abych vám to trochu připoměla.V minulém díle zemřel Dandisekk,Daniel a Verence.Takže jedeme dál.
Je takové pravidlo.Pokavad dokážeš projít přes poušť Na Rozhraní,můžeš se znovu zrodit.Takové právo měl každý démon.Nebylo to vša tak jednoduché.Schopnosti a svou sílu jste dostali až po přejití a když se vám to podařilo,nevěděli jste kde se na světě objevíte.Aby jste se objevili na místě vašeho skonu,museli jste mít velkou duchovní sílu.A však to nejzákladnější pravidlo bylo,že se démon narodí se svou druhou tváří.Toto pravidlo však platilo jen pro křížence.Vysvětlím.Nika je čistokrevný démon.Zrodí se vždy se stejnou tváří,schopnostmi a povahou.Kdežto například démon s lidskou matkou a otcem démonem se narodí s démonskou tváří a znovu se zrosí s lidskou.To však neznamená,že by pozbyl shcopnosti.Zůstavají mu nebo se mění.
Dandisekk nebyla vyjímkou.Měla svou druhou tvář.Memory.To byla ta démonská,né však ta špatná.Dandisekk stála nahá,lidský zranitelná před branou do podzemí.Za ní se táhla poušť Na Rozhraní.,,Troufneš si?´´Vstal její bratr.Pohledem si změřila poušť.Zdála se jednotvárná a né zas tak velká.Na druhé straně spatřila svůj stín,Memory,jak na ní mává.Nedal se však oklamat.Věděla že je to jen optická iluze.Poušť se táhla několik dní cesty.Nedaleko zahlédla slizké tělo jak se vynořilo a zas zmizelo v písku.Pouštní červi.Zatřásla se.Kdyby to byla jediná překážka.,,Tak co sestřičko,jdeš?´´Podívala se na Daniela.Choval se jako kdysi.Jako ten Daniel do kterého se zamilovala.Mězi démony se příbuzenské vztahy neřešili a kdyby,Dandisekkovi to bylo jedno.Lásce se nedá poroučet.Bylo jí však divné že Daniel dokázal potlačit svou druhou tvář.Určitě díky temným silám.Projela jí touha při pohledu na jeho nahé svalnaté tělo.Daniel si všiml jejího pohledu a v očích mu blísklo.,,Pojď´´chytil ji jemně za ruku a vydali se pouští.Při prvním kroku do písku brána do podzemá zmizela.Nebylo návratu.
Avary seděla v pracovně Verence.Nešlo jí do hlavy jak to že tam nemá žádnou knihu o náhrdelníku když se jím tak zabýval.Vzala vztekle knihu a hodila s ní po svícnu na protější stěně.Svícen zůstal viset vzůru nohama a obraz vedle se odsunul.Tajný vchod....

Řetězáček!!

6. února 2007 v 16:22 | Memory |  Pošli to dál
Tak.Další žetězáček.Tentokrát od Debii.Musim uznat že otázky jsou dosti zajímavé.:)
Je někdo na světě, kdo o tobě ví úplně, úplně všechno? Někdo, jako tvoje zpovědnice?
Mno je pár opravdových lidí kterým věřím.Ale na světě není ani jeden človíček kterej by o mě věděl všechno.I když některým lidem hodně důvěřuju tak jim vše neřeknu.Lidem od jistých zkušeností nevěřím.Možná je to špatné,ale já prostě lidem nedokážu věřit.Takže odpověď je ne.Zpovědničky mám,ale ouplně vše o mě neví.
Kolik opravdových přátel kolem sebe máš?
Těžká otázka.Mám pár opravdovách přátel,ale zmiňovat je nebudu.Bála bych se že na někoho zapomenu....A hlvně co se týká lidí tak už si ničím nejsem jistá.Už kolikrát jsem si myslela že jsem potkala opravdové přátele a pak mě dost zklamali.
Co si tě napadne pod "slovem" "Anděl"? Představuje smutek nebo nevinnost a něžnost??
Anděl?Tak to mě docela zaskočilo.Řekla bych že většina lidí má v sobě anděla.Ten kousek srdíčka,který nás nabádá aby jsme lidem dělali radost.en pocit štěstí když jsme pomohli někomu,když se nám podařilo udělat něco pro druhého.Asi je to ta část našeho já která dělá dobro,ale dobro pro druhé.Takoví strážníčci.Myslim že každej to má v sobě.Jen někdo víc a někdo míň.Prostě andělé jsme my.Teda ta část nás.A jestli se mám rozhodnout buď pro nevinnost nebo smutek tak je to asi to první no.
Myslíš, že až jednou přijde tvá osudová chvíle, že se později znovu narodíš?? Zkrátka, věříš na posmrtný život?!
Asi ano.Tohle je dost rozsáhlé téma.teda pro mě.takže odpovídám jen ano.Třeba časem napíšu nějaký článeček.
Věříš, nebo si to alespoň myslíš, že žije ve vesmíru jiná "populace" lidí??
Jestli lidi tak to netušim.Spíš ale jiné bytosti.To možná.Přece v tomhle vesmíru nemůžeme bejt sami.Ale kdo ví že jo...
A kolik blogů myslíš, že bude pokračovat s touhle řetězovkou??
Heh nejzáludnější otázka.Ale odpovědi by mě zajímali od.
Iana
Jmena-neni-dulezite
Darwieho
Lachtánka
Whimper
Možná by jich bylo víc těch blogů,ale na ostatní se taky dostane.Nebojte se neujdete tomu:)Myslím že ale od těchto lidí budou odpovědi zajímavé:)

For Rosquilla

3. února 2007 v 20:09 | Memory |  Jiné smutné duše
Hledá se Rosquilla!
Chjo furt se snažim dostat na její blog.Nede to.Chjo.Až se tu objevíš plosím dej mi vědět.Nevim jsetli jsi skončila bo co...ale snad ne.Doufám že jsi v pohodě...A lidičky dejte mi dyžtak vědět kdyby jste měli nějaké info.....děkuji Memory:)

Pokračování Avary

2. února 2007 v 13:24 | Memory |  O světě vzpomínek
Tak lidičky.Dost jsem se dopálila.Totiž přepsala jsem nový díl a jaksi se mi nějakým úžasným důvodem smazal.Grr.Mno takže to odnesete vy.Za chvíli totiž přijde moje máti a jestli mě najde u počítače tak mě asi zabije.Poslední dobou totiž nesene když sedim u počítače.Tak že se omlouvám,ale další díl bude až zejtra.Bude na sto pro.Tak a teď k Avary.Čeká nás ještě asi deset dílů.Možná víc jak mi to vyjde.Ale nebojte.Mám nápad na další příběh.Nechala jsem se inspirovat jením nádherným animem na youtube.Takže se zas dostaneme do světa faktazie.A možná že budete dost překvapeni protože mám podlý plán:DNebojte nic špatného..Tímto se s váma loučím.Moc mě mrzí že mám poslední dobou tak málo času a nevěnuju se vám.Snad to budu moci napravit...Mějte se mám vás moc ráda:)