Utrpení mladého Werthera

26. ledna 2007 v 20:46 | Memory |  V koutku knihovny
Na doporučení mého drahého přítele (asi jsem příliš smělá,když píšu tato slova,ale po tom co mi tolik pomohl,ho jinak nazvat nemůžu,ui slovo přítel mi příjde málo.....)Lovesicka jsem si přečetla skvělou knihu Utrpení mladého Werthera.Osud tohoto člověka je mi velmi blízký a plnými doušky jsme hltala jeho tolik přemýšlivá a strhující slova.Proto si dovolím citovat některé věty,které mě zaujaly a souhlasím s nimi, či mi byli blízké.Na závěr se zmíˇím o autorovi tohoto díla.
Citace:
Cítil jsem tep jejího srdce,cítil jejího velkého ducha,v jehož přítomnosti jsem se sám sobě zdál něčím víc,než čím jsem byl,neboť byl jsem vším,čím jsem být mohl.
Nejšťastnější jsou ti,kdo jako děti den ze dne svůj život prožívají,kdo tahají svou panenku,kdo jí oblékají a svlékají, s velkým respektem se plíží kolem police,kde maminka zamlka cukroví,a když konečně urvou kousek,plnou pusou žvýkají a volají:ještě!
A ať se se mnou stane co se stane:nesmím už nikdy říci,že jsem neužil radostí,nejčistších radostí života.
Zamyslil jsem se nad tím,cože to je,co člověka stále pudí,aby rozprostraňoval,aby činil nové objevy,aby se toulal:a pak zase nad tím,jak rádi se poddáváme omezení a vezeme se v koleji zvyku.
Nedokážeš nic pro své přítele,než leda nerušit jejich radosti a rozmnožovat jejich štěstí tím,že ho užíváš s nimi.Můžeš jim poskytnout jedinou krůpěj úlevy,když jejich neniternější duše se mučí hroznou vášní anebo je rozvrácena soužením? A kdyý pak na člověka udeří poslední nejúzkostnější choroba,na člověka,kterého jsi podlamoval,dokud kvetl a když tu pak leží v ubohém ochybnutí a oko tupě zírá k nebesům a smrtelný pot vyráží na jeho čelo,a ty stojíš před lůžkem jako zatracenec a cítíš z hloubi duše,že nic nezmůžeš veškerou svou mocí,a když tvé nitro svírá tak křečovitý strach,že bys dal všechno,abys hynoucímu stvoření mohl vdechnou trochu síly,jedinou jiskru odvahy.
Nejde tu o to,je-li kdo slabý či silný,nýbrž vydrží-li tolik utrpení,kolik mu bylo naloženo,ať už je to trýzeň duševní či tělesná.
Konečně potká člověka,k němuž ji neodolatelně strhuje neznámý cit, na něhož upíná všechny své naděje,pro něhož zapomíná na svět kolem sebe,nic nevidí,nic neslyší,nic necítí než jeho jediného,po ničem netouží než po něm,po jediném.
Vznáší se v polovědomí,v nejasné předtuše všech slastí,je napjata až na nejvyšší stupeň,kde konečně vztahuje ruce,aby uchopila všechny své tužby---a její milý ji opustí.--Ustrnulá,beze smyslů,stojí nad propastí a kolem ní je čirá temnota;naděje není,není útěchy,není sebemenší tuchy,neboť opustil ji ten,kým jedině žila.Nevidí širý svět,jenž leží před ní,nevidí množství těch,kdo by ji mohli nahradit,čeho pozbyla,cítí se sirá,všemi opuštěná-a slepě,sevřena strašlivou bídou svého srdce,vrhne se dolů,aby v smrti,objímajíc ji ze všech stran,udusila všechna svá muka.
Musí to tak být,že co je naším blahem,se na obrátku stává pramenem naší bídy?
Nešťastníče!Nejsi bláhový?Neklameš sám seb?K čemu je všechna ta zuřivá vášeň bez konce?Neznám už jinou modlitbu než modlitbu k ní, mé představivosti se nezjevuje žádná jiná postava než její a všechno na světě kolem dokola vidím jen ve vztahu k ní.A to mi dává nejednu šťastnou hodinku.
Namouduši že lidem nerozumím,že mohou být tak omezení a tak hloupě se blamovat,
Duševní klid je nádherná věc;a také radost,kterou má člověk sám ze sebe.Jen,milý příteli,kdyby ta věcička nebyla práně tak křehoučká,jak je krásná a drahocenná.
Mluvte si o soběstačnosti co chcete,toho bych rád viděl,kdo by snesl,aby ho lumpové pomlouvali,když mají jednou právo brousit si na něm zuby.Kdyby tlachali neprázdno,nebylo by to nic těžkého,nechat je žvanit.
Váží si také víc mého rozumu a mých schopností,než mého srdce,které je přece jedinou mou pýchou,které je jediné pramenem všeho,veškeré síly,veškerého blaženství a veškeré bídy.
Ach ta trhlina!Ta hrozná trhlina,kterou cítím tady v své hrudi!Myslím si často:Kdybys ji jen jednou,jen jedinkrát mohl přivinout k svému srdci-ta hrozná trhlina by se vyplnila.
Často bych si rozerval hruď a rozdrásal mozek,že člověk člověku dovede tak málo dát.Ach,lásku,radost a vroucnost a slast,kterou si sám nepřináším,tu mi ten druhý nikdy nedá,a ani srdcem po kraj plnyým blaženosti neobšťastníte svého bližního,který přede mnou stojí chladný a nemohoucí.
Kolik radosti vám mohou způsobit vaše vzdělání a vlohy!Vzmužte se a odvraťte svou smutnou věrnost od stvoření,které nemůže nic než vás litovat.
Což necítíte,že klamete sebe,že se úmyslně ničíte?
Zde kousek z dopisu který napsla pro dívku,které věnoval celé své srdce a celý svůj život...
-Jsem rozhosnut Lotto,zemřu!A to ti píši bez romantické předpojatosti a klidně,zrána toho dne,kdy tě naposledy uvidím.Až budeš toto číst,drahá,budou už pod drnem ostatky neklidného nešťastníka,jenž v posledních okamžicích svého života nezná větší slasti než zabávat se tebou.Prožil jsem strašlivou noc,ale přece také blahodárnou;ona to byla,kterí me,kolísajícího,utvrdila v mém rozhodnutí:zemřu.Když jsem se včera od tebe odtrhl,v nejstrašnějším rozbouření smyslů,jak na mne v tvé blízkosti sáhl strašlivý chlad beznadějného,bezútěšného bytí!Sotva jsem se dopotácel do svého pokoje,vrhl jsem se bez sebe na kolena a-ó bože,dopřáls mi poslední útěchy nejtrpčích slz,Tisíce záměrů,tisíce nápadů mi zěnlo v duši,až tu nakonec stála,cele a neoblomně,poslední myšlenka,jediná:zemřu!-Není to zoufalství,je to jistota,že jsem dotrpěl a že se pro tebe obětuji;ano Lotto,proč bych to zamlčoval:jeden z nás tří musí pryč,a tím budu já.Ó drahá,v tom ztrheném srdci se to vztekle plížilo-zabít tvého muže!-tebe!-sebe!-Budiž tedy!Když vystoupíš na horu za krásného letního večera,vzpomeň si na mne,jak jsem tolikrát přicházel údolím k vám, a pak pohlédni naproti na hřbitov,k mému hrobu,jak vítr v záři zapadajícího slunce běží vysokou travou.-Byl jsem klidný,když jsem začal,a nyní,když si všechno tak živě představuji,pláču jak dítě.
Obrazek
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jmeno-neni-dulezite (KZS) jmeno-neni-dulezite (KZS) | Web | 27. ledna 2007 v 16:10 | Reagovat

ó ano, werther... jeden z mých vzorů...

2 Samanta Samanta | Web | 8. února 2007 v 16:08 | Reagovat

hej.. krásne myšlienky..mne sa zas páči aj poe.. báseň sám je krása.. a toto si prečítam:))

3 Memory Memory | Web | 4. března 2007 v 12:45 | Reagovat

jo je to nádherné...právě ty myšlenky a vůbec celé:)

4 MaikelI MaikelI | E-mail | 16. ledna 2017 v 16:55 | Reagovat

I found this page on 14th place in google's search results. You need some search engine optimization. Many webmasters think that seo is dead in 2017, but it's not true. There is sneaky method to reach google's top 5 that not many people know. Just search for:  pandatsor's tools

5 ZdenekZ ZdenekZ | E-mail | 17. ledna 2017 v 15:13 | Reagovat

Chtěli byste zvýšit návštěvnost na worldofmemories.blog.cz několikrát? Hledat v google: Masitsu's tricks

6 BreztSer BreztSer | E-mail | 31. října 2017 v 2:42 | Reagovat

cialis 20 mg 8 table i forgot my password
http://tadalafilatwalmart.net - cialis over the counter at walmart
  cialis 20 mg 12 table total posts
<a href="http://tadalafilatwalmart.net">cialis over the counter at walmart
</a> - cialis online buy adobe clinic generic illustrator time trademarks forum
cialis 20mg canada our newest member

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama