Slepá láska

27. ledna 2007 v 18:30 | Memory |  Šepot příběhů
Eleanor oslepla v pěti letech.Už si skoro nepamatovala jak co vypadá.Je to jako když milujete čokoládu,přijde vám normální že si jí můžete kdykoliv koupit,znáte její chuť a najednou víte že už ji nikdy neochunáte.Pamatuje si jak se jí to stalo....Hrála si s Jonathanem,klukem který měl dům vedle jejího.Hráli si na zahradě a smáli se.Pak šplhali po stromě až se usadili v jeho koruně a tam si povídali....když najednou....Rána....Jonathan se rozhlížel kolem sebe a jeho pohled spočinul na Eleanor.Uviděl její překvapenou a vyděšenou tvář.Slyšela to taky,a nejenom to,ona to i cítila.Větev praskla....s výkřikem dívka padala dolů.....všemi smysli vnímala pád.Rána o zem,bezvědomí.Naposled viděla Jonathanovu tvář a jeho oči,viděla se v nich jak se blíží k zemi.Tak oslepla.Kvůli té tragédii se rodiče rozhodli odstěhovat.Jonathana už pak neviděla.
,,Nesnáším tohle město.´´Pomyslela si Eleanor.Nikdy Downtown neviděla ale neměla ho ráda.Zatuchlé větší městečko.Jedinou radostí byl pro ni park na kraji města.Byl obrovský.Dříve do něj chodila s rodiči,ale teď po patnácti letech znala jeho cesty na zpaměť. ,,Ahoj Franku!´´ pozdravila souseda.Nebyl překvapen.Vždycky poznala lidi.Podle chůze,pocitů,vůně,prostě poznala. ,,Nazdárek Ellí.Na procházku?Děláš dobře je hezky.´´ Ellen se jen usmála a šla dál.Neměla slepeckou hůl.Ponižovalo ji to.Naučila se chodit bez ní.Znala město na zpaměť.V parku šla rovnou na oblíbené místo.Na houpačku.Bylo to jen zavěšené sedátko,ale jí to nevadilo.Seděla a jemně se houpala.Najednou uslyšela kroky....neznámé kroky. ,,Nezmazkuj!´´ napomenula se.Neznámý stál před ní. ,,Co tu dělá?Proč na ní kouká?Proč ni neříká?A proč neodejde?´´ honilo se jí myslí.
Neznámý koukal na dívku před sebou.Seděla na houpačce a vypadala ža jeho přítomnost nevnímá.Popošel k ní,zdálo se že se dívka lekla.Všechny svaly na těle se jí napjaly.Měla černé vlasy až do pasu,bílou pleť,rudé rty a černé oči.Najednou ho dívka oslovila.,,Je tu někdo?´´ Znělo to vyděšeně. ,,Omlouvám se,nechtěl jsem tě vyděsit.´´ Zdálo se že se dívka uklidnila.
Eleanor se uklidnila když jí neznámý odpověděl. ,,Múže mu být tak dvacet.´´odhadovala. ,,Promiň že jsem tě polekal´´omlouval se znovu. ,,Ne to je v pořádku´´ Dívka se otočila po hlase a neznámý jí pohlédl přímo do tváře. ,,Je krásná pomyslel si,ale její oči....jsou tak nádherné ale tak neživé.Ona je slepá!´´uvědomil si.El poznala z ticha co cizince zjistil. ,,Překvapilo vás že jsem slepá?Jsem slepá už od dětství.Jmenuji se Eleanora a bydlím tady v Downtownu.´´ Neznámý se pousmál nad její přívětivostí. ,,Jmenuji se Jonathan a do Downtownu jsem se přistěhoval předevčírem.´´ Zasmála se.Její smích ho zahřál u srdce.Pak jí tvář zkameněla.Něco ji napadlo ,,Ale to je jen náhoda,přeci podle jména...´´ Chtěla se zeptat ale Jonathen byl rychlejší. ,,Nebydlela jsi dříve v Capeside?´´ ,,Ano,ale to už je...´´ ,,......patnáct let´´doplnil Jonathan. ,,To není možné.Vždyť mi bylo pět když jsem tě naposled viděl.´´ Oba byli omráčení tou náhodou.ticho prolomiljako první:,,Je to tak dávno..ale vyrostla jsi do krásy.Musím ti toho tolik povědět.Často jsem si vzpoměl.´´ ,,Já také..´´odvětila a vzpoměla si si na tvář chlapce,zdalovala se a zem se blížila......,,NE!´´zakázala si na to myslet.
S Jonathanem pak strávila spoustu dní.Každý den chodili do parku a povídali si.Vždyť za těch patnáct let si toho tolik prožili.
Jednou seděla El na houpačce a Jonathan jí houpal.Smála se svým zvonivý smíchem.Najednou cítila že se houpe už jen setrvačností.I když ho neviděla,věděla že je smutný. ,,Co je s tebou?´´ ,,El,víš´´chytil ji za ruku,,už delší dobu...víš..El,miluji tě.´´ Chvíli se v její tvářizračilo přakvapení,ale potom se po její tváři rozlil úsměv.Dokonce i její vyhaslé oči zazářili radostí. ,,Johne?´´ ,,Ano El?´´zeptal se s nejistotou.,,Taky těmiluju!´´ ,,Jupí!´´vylétlo z Jonathana.Bylo to dětské ale upřímné vyjádření radosti.Přisoupil k El.Cítila jak se jeho dech opírá o její tvář a rty.Naklonil se a políbil ji......byl to polibek plný lásky,něhy a oddanosti.
,,Kde zas vězí!´´říká si El pro sebe,ale na tváři má stále svůj úsměv,který potěší každého koho potká.,,Vidíš miláčku jak máš nedochvilného tatínka?´´a při těch slovech si hladí vypouklé bříško.Najednou slyší kroky.Už tři roky jí provází jejím nevidomým životem.Jonathan,její láska,naděle,její život a zrak.,,Ahoj princezny,omlouvám se,ale zdržel jsem se.Skočím ještě naproti do obchodu.´´ ,,Ale nezdrž se dlouho.´´ ,,To víš že ne,hned jsem zpátky.´´políbí jí na ústa a pak na víčka ,,miluji tě.´´ ,,taky tě miluji´´odpoví s láskou El. ,,sem hned zpět´´ pomalu pouští její ruku. Rána,křik.,,Zase bouračka´´pomyslí si flegmaticky Elen,,za chvíli tu bude John.Vždycky přiběhne když se něco děje...........čeká.pořád nic.......pomalu jí začne cloumat nejistota.,,Kde vězí?Jindy by jí už dávno hladil.´´ Všude kolem povik. ,,Asi pomáhá.Johne?´´ozve se nejistě,,Johne!´´pomalu ji začne ovládat panika,,Johne!´´rozeběhne se za lidmi.Najednou to cítí.Jeho,ten pocit,něco se mu stalo.Po hmatu našla auto uprostřed davu lidí.Bylo v pořádku. ,,Jak to?Má být nabourané.´´ Pak to uslyšela:,,Je pozdě,umírá.´´ Zkácela se k zemi.Leželo tam tělo.Prsty pohldila tvář.,,Ach,Johne....´´ ,,El miluji tě´´vydechl a pak už jen cítila jak ho smrt vytrhává z její náruče.Nic nevnímala a přitom vnímala vše.Čas kolem ní plynul a nevšímal si jí a přitom jí sebou strhl proudem.A pak uslyšela další ránu.Bylo to její srdce.Nezlomilo se,roztříštilo se.Její duše se změnila v prach a její život se změnil v hromádku popela.Popukla v pláč ale slz bylo málo proti jejímu žalu.Z její lásky odcházel život,z ní odcházel život.Umřela s ním
O dva dny později stála Eleanor v parku.Stála na houpačce a okolo krku oprátku.Pohladila své bříško a zešeptala:,,Odpusť,ale můj život by byl prázdný a ty bys byla nešťastná.Miluji tě a nikdy tě neopustíme.´´ Pak se vítr opřel o houpačku.Nohy podklouzly a provaz se zařízl do bílé šíle,ale na tváří měla úsměv.
Večer našly tělo v parku.Dívka kolem 23,černé vlasy plály ve větru.Všichni se zhrozili při pohledu na její břicho. ,,Bože,byla těhotná. Jak mohla.................
Eleanor kráčí tunelem,za ruku vede svou nenarozenou dceru.Naproti jim jde Jonathan a chytne je za ruce.Kráčí spolu tunelem.Kam jdou sami neví,ale jedno ví jistě.Jsou šťastní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ivangeline Ivangeline | 14. března 2008 v 15:10 | Reagovat

:(:(:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama