Padlý anděl 1

27. ledna 2007 v 19:46 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Padlý anděl
Obrazek
Seděla doma a dívala se z okna.Konečně přijde zima.Cítila se do dneška nemocná,ale teď s příchodem zimy,se jí do těla vracela síla.Její bleďoučké modré oči začaly zářit.Jmenovala se Winter.Ne,nepřepsala jsem se,opravdu se jmenovala zima.Kdyby jste ji znali,pochopili by jste proč.Vypadala jako královna zimy, měla bílou pleť,stříbrné vlasy a bleďounce modré oči.Když ji matka poprvé spatřila řekla:,,Po
dívej lásko,narodila se nám zima.´´ a proto Winter.
Winter milovala zimu.Bílou čistou zimu.Sama se oblékala jen do bílé,někdy do bleděmodré ale jinou barvu na sebe neoblékla.Asi proto neměla žádné přátele.Byla podivínská už jen svým oblékáním.Navíc působila povýšeným dojmem.Ale v
srdci a povahou byla milá a přátelská.Ale cožpak se někdo snažil objevit tyto její kladné stránky?Hned ji odsoudili a tak ji nezbývalo než se uzavřít před světem.svoje srdce pokrýt ledovým povrchem a nezajímat se o ty povrchní a urážlivé poznámky na její adresu.Ale pod tou ledouvou ochranou se cítila sama.Tolik sama....Ale nedala to na sobě znát.Něco tak povrchního jako je pocit jí přece nezlomí...ale v hloubi duše,chtěla někoho kdo by ji miloval.Rodiče ji měli rádi,ale vždy věděli že je jiná.A i kdyby se jí nevyhýbali,jak to dělali,měli spoustu práce.Ani její sestra jí nebyla blízká.Nenáviděli se.Také byly pravý opak.Vicky byla oblečená vždy v černém.I její vlasy a oči jako by chtěly být tmou,pleť tmavá a rudé rty.Povahu své sestry Winter nikdy neřešila.Už od mala se odcizili.Nebavili se spolu a ani jedna o přátelství té druhé nestála.Vicky se zdála Winter veselá,povrchní a požitvářská.Chodila často ven.Určitě s kamarádama.Připadala ji tak odlišná.Ne ta by jí nikdy nepochopila a nevyslechla...Najednou se pro sebe usmála a konečky prstů se dotkla okna.Pokryla ho jinovatka.
Vicky seděla u okna. ,,Hurá,zima!´´těšila se z ledového období.Jak se tak dívala ven,najednou ji po tváři plynula slza.Cítila se tak sama.Rodiče měli práci a věčně nebyli doma.Jedinou její radostí byly každodenní procházky v parku.Dokázala se po něm procházet až do večera.Neměla nikoho.A její sestra.....při vzpomínce na její příbuznou,se jí na čele objevila vráska.Její sestra.Nenáviděla ji.Byla tak chladná.Neviděla ji nikdy se usmívat.Vždy se na ní podívala tím jejím ledovým opovržlivým pohledem až Vicky zamrazilo při pouhé vzpomínce.Určitě by se jí vysmála kdyby se jí chtěla svěřit či si s ní promluvit. Ta myšlenka jí rozzlobila a z konečků prstů jí vyšlehly plamínky.Uklidnila se a plamínky zmizely......je tolik sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama