Mozaika

26. ledna 2007 v 17:16 | Memory |  Doušky poezie
Život je jako mozaika,
až ji dostavíš opustíš tento svět.
Zbývá ti ještě nějaká chvilka,
kousek jeden,dva,tři,čtyři,pět.
Pět kousků plných radostí,
smrt zalézá ti do kostí.
Cťyři kousky plných strastí,
smrtka ohlodává ti kosti.
Tři kousky vzpomínek a šťastných chvil,
někdo,asi smrt,jako by ti krev pil.
Dva kousky rozdělí tě od rodiny,
miluj je,zbývají ti dvě hodiny.
Poslední kousek zapadá,
smrt pomalu tě nabádá.
Chce abys následovala kroky její,
musíš jít,hodiny a čas to chtějí.
Smrtka šeptá ti že chutnáš sladce,
zachvátí duši,tělo i srdce.
Mozaika celá je a obraz vyhlíží,
mozaika na níž smrtka je,která na tebe pohlíží.
Celý život stavěl si obraz ke smrti,
aspoň že prožil si štěstí a radosti.
Někteří mozaiku nedostaví,
k životu čelem se nepostaví.
Žiletka,provaz,krev,
uši trhá jejich řev.
Problémy neunesly a tak to smrtí řeší,
zkazily mozaiku i svoji duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama