Klaunova báseň

26. ledna 2007 v 17:12 | Memory |  Doušky poezie
Teď loučí se klaun co humoru pozbyl,
ani kousek štěstí v jeho srdci nezbyl.
Těšil se ze světa a z jeho radostí,
na jeho duši padl kámen starostí.
Nespravedlnost a nenávist jeho humor zničila,
jeho dobrá duše špatnostem marně čelila.
Teď stojí uprostřed manéže a slza z oka mu kane,
jen on tam stojí a vítr,co manéží vane.
Drží v ruce oprátku z provázků pletenou,
v druhé ruce růži z papíru slepenou.
Ta růže je dědictví pro člověka co ho vždy podpořil,
jeden z provázků je i za něho,když se na klauna obořil.
Tři stupínky ke smrti ho teď vedou,
vzpomínky do nebe bere si sebou.
Velké klaunské boty podkoply si stoličku,
jeho pláč ustal za krátkou chviličku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama