Avary 3

27. ledna 2007 v 20:53 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Ráno Avary sešla dolů.,,Přeje si slečna posnídat?´´usmál se hned stařík.,,ne děkuji,jen jsem chtěla poprosit aby mě dneska nikdo nerušil,jsem unavená a cítím se slabá,budu odpočívat.´´oplatila mu údměv,ale hlas měla tvrdý,aby stařík pochopil.,,Jistě,nikdo vás nebude rušit.´´pokýval hlavou.Vyšla nahoru do pokoje a usnula.Byla opravdu vyčerpaná.Cestovala jak ve dne tak v noci,skoro nespala.Rány na zádech z včerejšího střetu se zahojili,ale i to ji vzalo síly.A žádná krev.Upadla do hlubokého spánku.
Byla už půlnoc když se vzbudila.V pokoji někdo byl.Chdil tiše,skoro ho nebylo slyšet.Avary začala přemýšlet.Byl to asi upír,protože neslyšela tep srdce.Ale co tu chce?Rozhodla se že bude dělat že spí.Připlížil se až k ní.Cítila jak se nad ní naklání.Dotkl se náramku.V tu chvíli vzpalnula modrým plamenem.Vyskočila na nohy a podívala se na neznámého.Překvapeně na ní koukal a v ruce držel dřevěný kůl.Chtěl ji zabít.Pokoja začal hořet,ale ona si toho nevšímala.,,Co tu chceš.´´zavrčela.Byl dost velký,svalnatý a ošklivý.Takový ten zabijácký poslíček.Řeknete má koho má zabít a víc informací nepobere.,,Dej mi náramek´´zachrčel.,,tak si pro něj pojď.´´usmála se.Vztekle zasyčel a vyběhl ze dveří.Běžela za ním až na ulici ale tam se jí ztratil.K noční obloze začaly šlehat plameny.Avary vtrhla dovnitř a vyvedla ven starého hostinského.Bědoval a plakal.Padl na kolena:,,Můj život,celý můj život je v plamenech.Jsem žebrák!´´Avary pocítila vinu a hodila starci měšec zlaťáků.podíval se na měšec a pak zvedl hlavu.,,Díky´´poděkoval,ale už nebylo komu.,,Proč chtěli ten náhrdelník?Pro peníze?Bylo mnohem lehčí okrást bohatého kupce než ji.Ne ten náhrdelník nebyl obyčejný.Ale jak zjistit jeho původ?Nic o něm nevěděla.Jen že je po její matce.´´Dumala dlouho a bloudila ulicemi.nakonec jí to napdalo.Nojistě.Zachariáš.Jejich starý sluha by to mohl vědět.Naposledy ho viděla jak přibíhá k dohořívajícím troskám domu a vytáhl odtud malou Avary.
Na jihu francie stála menší chalupa.Okna byla zatemněná.Tiše se pod rouškou noci blížila ke dveřím.Chtěla zaklepat,když se rozrazili dveře.Jen tak tak uhla šípu z kuše.,,Zachariáši,to jsem já,Avary!´´sundala hned kápi.Starý muž upustil kuši a vrhl se k dívce.,,Slečno vy jste vyrostla!´´Pohladil jí po vlaech.,,Dost jste se změnila.Ty oči a vlsy.Bývala jste jako anděl.Ale poznal bych vás.jste to pořád vy.´´Jemně ho chytila za ruku a táhla dovnitř:,,Není to tu bezpečné.´´,,Honí vás někdo?´´zeptal se podezřívavě.,,ano sledují mě.brzy tu určitě budou.musíš se pak schovat.Ale potřebuji se tě na něco zeptat.´´povídala rychle a tiše.,,na co?´´pozvedl zvědavě obočí.Rozepla tvář a ukázala náhrdlník:,,Náhrdelník,jdou po něm´´,,Aha,toho jsem se bál.´´sklopil hlavu.,,Řekni mi vše.Potřebuji to vědět.Není jen tak obyčejný,jinak by se za ním tak nehonili.´´hovořila již klidně a nahlas.má ještě náskok.,,Posaď se.´´pokynul hlavou.Už se chtěla posadit,když se rozrazili dveře.Automaticky na postavu zaútočila.Byl to reflex.Postava uskočila.,,Avary,nech toho!´´okřikl ji Zachariáš,ale pak se zarazil a zbělel jako křída.,,Promiňte slečno,je to jen Erik.´´,,Ne to já se omlouvám.A nech si to vykání.Už dávno mi nesloužíš.´´
V tmavém koutě stál Erik.smál se.Ten smích!Poznávala ho!Byl to ten samý co jí tak rozzuřil.Ten samý muž co jí tak ponížil.Vyšel ze stínu a pohrdavě s usmál.Zachariáš mu položil ruku na rameno:,,Eriku,tohle je...´´,,My už sme měli tu čest.´´skočil mu do řei Erik a uchechtl se.Avary to rozčílilo.,,Co si o sbě myslí?´´zavrčela a posadila se.,,Zachariáši,moc k němu nechoď.Je to upír.´´varovala.,,Já vím.´´ odpověděl.Avary se zatvářila překvapeně.,,Ano vím,ale nic to nemění na tom že je to můj syn.´´
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama