Leden 2007

Vedlejší účinky lásky

31. ledna 2007 v 15:35 | Memory |  Doušky poezie
V očích křivda,
nevyslovená.
V srdci pravda,
nesmělá.
Ulížená duše,
uzavřená.
Vyhlíží úsměv suše.
Roztoužená,
osoba s city.
Daň krvavá.
Prchavá,
jistota a vůle.
Naděje,
nabodnutá na kůle.
Důvěřivost,
mití s krví.
Osobnost ve dví,
rozpůlená.
ˇUsměv na tváři tkví.
Halená,
duše do smutečního závoje.
Chvěje,
se srdce plné lásky,
neopětované.
Slova útěchy,
nevítané.
Jen láska druhého,
přinese úspěchy.
Odradí mysl od činu
a posledního spočinu.

Prasklé růžové brýle

31. ledna 2007 v 15:27 | Memory |  Doušky poezie
Pod křídly nevinosti,
pod pláštěm štěstí,
ve svém světe dobra,
nedotknutelná jak bílá lilie,
na svém ostrově zvaném Utopie,
trousíš svá moudra.
Ve svých růžových brýlích,
s optimismem v mysli,
užíváš jen dobrých chvíli,
jsi hamoun co své štěstí si syslí.
Pak stane se zvrat,
vyjdeš z Edenových vrat,
vkročíš do reálněho světa,
po růžových brýlích je veta.
Jak sladká byla naivita.
Jdeš městem padlých andělů,
ulicí šeptajících démonů,
co pokouší tvou duši,
v jedné ruce lilii a v druhé kuši.
Kterou ruku si vybereš?
Proč nevrátíš se do svého ráje?
Odolat nesvedeš,
sama podpálíš Edenové háje.
Vidíš,podlehla jsi světu,
jsi jedním z padlých andělů.
Stačí pošeptat jednu větu,
kyž uvěříš,jsi v moci démonů.
Takových lidí co nosí růžové obroučky,
jsou celé tisíce,zaslepené hloučky.
Když se jim sklíčka roztříští,
jsou světa obětí příští
a zlo z nich jako z každého prýští.

Tanec víl

31. ledna 2007 v 15:16 | Memory |  Doušky poezie
Stvořena ze světla luny,
tančí dívka spoře oděná.
Víla křehká,duše je zlomená,
srdce vyprahlé jak písečné duny.
Slzami zkrápí květy kopretin,
ranní rosa bude toho důkazem.
Její duši bůh posvětil,
nohy do krve rozdírá zem.
Však tančí dál,přes smutek nevidí,
východ slunce její zkáza.
Potlesk za tanec nesklidí,
pod paprsky slunce rozpadne se jak křehká váza.
Tělo její ozáří paprsky sluneční,
vykřikne poslední slova smuteční.
Rozplyne se dívka a s ní i smutek,
láska sužovala její srdce a proto ten skutek.
Dalšího rána jiná dívka na louce tančí,
nedožije dalšího večera.
Svým tancem se s žovotem loučí,
životem,jenž končí ránem a začíná za šera.

Avary 20

31. ledna 2007 v 15:08 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Takovej zvratovej ale krátkej dílek....mno uvidíte asika sem dám ještě jeden:)
Bolest v srdci ustala.Avary vydechla.Vedel ležel Erik a rozdýchával prožitou agónii.Dívka je zachránila.Před ní stáli dva draci.Jeden černý a druhý zlatý.Vyslala proti zlatému drakovi ohnivou kouli.Odrazila se od jeho šupin a mířila na ní.Na poslední chvíli uhla.Strom o který se opírala shořel.Rzohlédla se.Lacrimosa ležela v bezpeí za stromem.Nikdo si ji nevšiml.Draci spolu nerušeně a zapáleně bojovali.Zlatý byl silnější a útočnější,černý zas mrštnější,ale i tak měl co dělat.Roztáhl křídla a jen tak tak vzlétl.Zlatý drak se vznesl za ním.Najednou Dandisekk zakolísala.Daniel zaútočil a srazil ji k zemi.Stá nad ní.Proměnili se zpátky.Dandisekk byla polomrtvá.Měla popálenou paži,rány na těle a na hlavě od pádu.Daniel se nad ní sklonil.,,Sbohem lásko.´´Zašeptala a políbil ji na rty.Srdcem mu projela dýka.Udiveně se podíval na její ruce a zbraň zabodnutou do jeho hrudi.Padl k zemi vedle ní.Umíral.Dandisekk ho chytila za ruku a zavřela oči.Podlehla zranění.Umřeli ve stejnou chvíli.
Avary s Erikem a Lacrimosou zamířili zpátky do hradu,otřeseni událostmi a zážitky.,,Pháne?Kde jhe phán hrabhě?´´Podivil se Igor.,,Pryč´´Igor jen pokýval hlavou a šel po své práci.Lacrimosu oblékli a uložili do postele.,,Až vyrazíme necháme ji tu.Igor se o ní postará.´´Rozhodl smutně Erik.Avary jen přikývla.Bylo to lepší než aby šla s nimi.,,Byla to zajímavá dívky.´´Prolomila po chvíli ticho,když si sedli u ní v pokoji.,,Jo,to jo.Měla zvláštní schopnosti,jen nechápu proč chtěla ten náhrdelník.Už takhle byla dost silná.´´Zavrtěl hlavou Erik.,,problém je,že se nedozvíme nic o náhrdelníku,když zabila Vrence.
Tak měla bych sice ještě kousek ale protože je zajímavej a hlavně sem chci dát etě jiný věci tak až zejtra.Uznávám že tohle nejni nic moc,ale škola nejni zrovna inspirující prostředí....

Avary 19

30. ledna 2007 v 18:43 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Dandisekk se k nim otočila.Usmála se.,,Ehm.Prosila bych ten náhrdelník.´´Poprosila.nemyslela to jízlivě,ale ty dva nechtěla zbytečně zabít.Avary si stoupla proti ní.,,Proč ho chceš?Kvůli moci?´´Dandisekk zavrtěla hlavou.Nejdnou stuhla.Oči se jí nepřátelsky zúžili.Tetování se rozsvítilo jasným světlem.Vzhlédla k nebi.Snesl se k nim mladík.Vypadal jako Dandiskkova mužská kopie,jen křídla na zádech měl zlatá.,,Zdravím,sestřičko.´´Přistoupil k ní a pokusil se ji políbit.Odtáhla se.Zamračil se ale nic neřekl.Krčila se před ním jako ustrašené štěně.,,Ahoj danielli´´Špitla.Byl jediný koho se kdy bála.Měl stejnou moc jako ona.Vstoupil však do učení k temným silám.Jeho moc vzrostla a plně se rozvinula.Ona se tu svoji naučila ovládat sama,proto jeí síla nebyla tolik vyspělá.Uvnitř v ní třímala nevídaná moc.I když byli s Danielem sourozenci kdysi se milovali.Než se dal na temnou stranu a nepokusil se ukrást její moc.To proto chtěla náhrdelník.Aby se ho on nezmocnil.Teď stál před ní plný síly..Ty tři za jejími zády nebyly pro něj překážkou.,,Rád tě vidím,ale popovídáme až pak lásko,mám ještě nějaké zařizování.´´Usmál se na ní a otočil se k Avary.,,Byla by jsi tak hodná a dal mi ten náhrdelník drahá Avary?´´Avary jako ve snách sundala klenot a šla k Danielovi.Najednou se zastavila.Zmateně stála na místě.,,Do brej pokus sestřičko,ale ten náhrdelník si stejně vezmu.´´Ohodnotil Dandískkův pokus ovládnout též Avary mysl.,,Uděláme to tedy drastičtějším způsobem.´´Sepjal ruce.etování na spáncích se mu rozsvítilo.Vykřikl.Díval se na krváceící paži.Před Erikem stál modrý anděl s bičem v ruce.Avary po něm hodila ohnivou kouli.Uskočil.Jedním pohybem ruky je odhodil na strom.Vyrazilo jim to dech.Došel k nim a znovu aktivoval sílu.Začali se svíjet bolestí.Za chvíli podlehnou.Dandisekk stála a dívala se na jejich utrpení.Vrátili se jí vzpomínky.Její tělo sužovala bolest když se její bratr a zároveň láska snažil zmocnit její síly.Vrátila se do reality.Vzedmula se v ní všechny síla.Její tělo se začalo měnit.Proměnila se v draka.Konečně se projevila celá její moc.Vrhla se na Daniela a odhodila ho stranou.Chvíli překvapeně ležel a pozoroval štíhlé dračí tělo nad sebou.,,Sbohem sestřičko.´´Zašeptal.Jeho tělo se změnilo jako její.
Tak dneska konec.A těšte se na příští díl..další zvraty..:)

Avary 18

30. ledna 2007 v 17:45 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Tak lidičky.Jedeme dál.Sice je moje fantazie vyčerpaná ale snažila jsem se tak snad jsem se snažila dost:D
Začalo zapadat slunce.Hon měl začít.Vyšli před hrad.Přivedli Lacrimosu.Měla na sobě otrhané šaty.vypadala zuboženě a hladově.,,Běž!´´bylo jediné co ji Vernce řekl.Slepá dívky se rozeběhla.Po chvíli zakopla.Všichni až na Erika a Avary propukli v smích.Zvedla se.Za chvíli zmizla v lese.Avary chtěla za ní.Verence ji chytl za zápěstí a výmluvně se na ní podíval.Nenávistně se na něj podívala.,,Zrůdo´´Sykla.,,Ale no tak,už jsme si to přeci vysvětlili.´´Usmál se na ní.Stáli tam asi půl hodiny než Verence zahájil hon.,,Přátelé,hon začíná.´´Zavelel.Rozeběhli se.Avary vyběhla ale v patách se jí držel Verence.Za nimi běžel Erik.Musel se zúčatnit.Hlavně chtěl mít běžet kvůloi Avary.Verence by ji mohl ublížit.
Dandisekk se usmála.Roztáhla křídla a sletěla dolů na nádvoří.Hon začal.Ale pro koho?S lehkostí a rychlostí šelmi vyběhla za nimi.Za pár vteřin doběhla poslední upíry.Zajiskřili jí oči vzrušením.Skočila po jednom a zlomila mu vaz.Druhý na ní zasyčel.Tetování na spáncích zazářilo.Podívala se mu do očí.Upír zavyl bolestí a padl k zemi.Srdce mu prasklo.Dandisekk se rozběhla dál.Postupně zlikvidovala všechny upíry.Byla to pro ní zábavná hra.A na konci čekala odměna.Teda spíš utíkala.Před ní už byl jen Erik,hrabě a Avary.Doběhli zrovna tu dívku.Ležela na zemi a nemohla skoro dýchat.Byla slepá.,,Dobrá je to tedy na nás´´Usmál se Verence tím svým slizkým usměvem.Blížil se k Lacrimose.,,Dobrý den.´´Zastoupil mu cestu Dandisekk.,,kdo sakra si!´´Zasyčel Verence a zrudl vzteky.Dívka za dandiskkovými zády se třásla.Avary si prohlédla démonku před sebou.Hnědé oči a vlasy.Na zádech pár černých kožnatých křídel.Spánky zdobilo podivné tetování,slabě světélkovalo.Démonka se podívala na ni a Erika a kývla hlavou k Lacrimose.Avary přikývla,že rozumí a čapla nechápavého Erika za ruku.Obešli verence a zvedli Lacrimosu.,,tak kdo jste!´´zařval na démonku hrabě.,,Dandisekk,dcera Daniela di Sekury a Santyny Carpatien.´´Uklonila se a v očích ji pobaveně zajiskřilo.Vernce se trochu zatřásl nejistotou.Cítil z ní sílu.Snažil se přečíst její myšlenky.Narazil na železnou hradbu.,,Nezkoušej mi číst myšlenky.Nejsem tak slabá a primitivní jako upíři.´´Svou myslí zaútočila na tu jeho.Vykřikl.V hlavě se mu odehrávali všechny myšlenky,tajemství a vzpomínky a vědomosti.,,Ne!´´vykřikl,jako kdyby nesouhlas mu mohl pomoct.Opustila jeho mysl.,,jsi jenom loutka.´´Řekla posměšně.Aktivovala svoji sílu.Jednou myšlenkou,jedním úderem síly puklo jeho srdce.Skácel se mrtev s zemi.Avary s Erikem nevěřícně koukali na bezvládné tělo.Dandisekk se k nim otočila.,,Ehm,Prosila bych ten náhrdelník.´´

Vítejte přátelé!!:)

27. ledna 2007 v 21:44 | Memory |  O světě vzpomínek
Ahojky přátelé,
Jak jste si asi všimli trochu sem se přemýstila.Prostě sem musela.Nějak mi ruplo v hlavě a hurá dělat změny.Snažila jsem se to tu dát do pucu tak jsem to snad zvládla.Přiznávám že sem asi blbá,protože dát ten vzhled aspoň trochu dohromady byl pro mě horor ale naštěstí mi pomohl Jmeno-neni-dulezite.Vřelé díky.Asika jste si taky všimli že už nejsem Dandisekk,ale Memory.Nevim napadlo mě to a líbí se mi to a hlavně to k tomuhle blogu patří.Nebojte.Najdete tu to co dřív.Všechno sem přesunula nebo ještě přesunu a příběhy budu psát pořád.Jediná změna snad bude že přibudou nějaké rubriky a články nového typu.Určitě sem šoupnu něco o mém milovaném Terry Prachetovi a pak o upírech co seženu a vlkodlacích a tak.Mno a protože sem se nechala inspirovat Prachetem tak možná tu najdete i něco o trpaslíkách a trolech:DTaky přibude rubrika Jiné smutné duše.Byla i na minulém blogu,ale chci ji předělat stejně jako Moje maličkost,kde se dozvíte něco o mě.Pak je tu Posezení nad čajem.Zde jsou moje myšlenky filozofického rázu.V Citátech najdete jen citáty mojí výroby,ale časem přibudou i né z vlastní dílny.Tak lidičky.Toť asi vše.Jo a nezapomeňte si změnit odkaz na mě.;) Mám vás moc ráda......Vaše Memory (Dandisekk-však vy si zvyknete.)

(změna designu)

27. ledna 2007 v 21:41 | Memory |  O světě vzpomínek
Nový design speciálně pro Dandiskka. Enjoy! Hodně síly do nového začátku přeje
lovesick(KZS) (jmeno-neni-dulezite) ;-)

Tanečnice

27. ledna 2007 v 21:18 | Memory |  Doušky poezie
Tanečnice, co ve stínu své duše tančí,
pohyby jsou tak plaché a nejisté.
Stín se pomalu tenčí,
chvěje se srdce celistvé.
Tanečnice zakopne a padá k zemi,
klesá na kolena.
Pokořena před svými myšlenkami všemi,
sedí slzami halená.
Svět odhalil její baletní kroky,
zesměšnili všechny touhy v ní.
Blíží se poslední poezie sloky,
tančí své kroky poslední.
Po špičkách na kraji propasti,
krok po krůčku je jistější.
Svou sukénku dolů upustí,
dno propasti je temnější.
Duši vezme si sebou,
poslední pirueta zakončí vše.
Smrt její kroky drásá a kouše,
poslední tanec tanečnice,
ukončen posměchem a lidskou zlobou.
Obrazek

Smrt a noc

27. ledna 2007 v 21:17 | Memory |  Doušky poezie
Posyta nebesa tisíci hvězd,
do noci tmavé září.
Tvé smysly polechtá voňavý bez,
však postava temná kouzlo maří.
Kráčí k v plášti
ušitém z hloubky noční černě.
Je matkou strachu a sestra zášti,
má v moci celé lidské plémě.
Kosa darovaná časem,
přesýpací hodiny v kostnaté ruce.
Sváže tvůj život tísnivým lasem,
zavře tě do kovové klece.
Klece tepané pro život tvůj,
čeká až z ní vyjdeš.
Před dvířky vždy ji najdeš,
duši temnou má jak hluboká tůň.
Smrt kráčí pod noční oblohou,
uvidí dívku nebohou.
Svištění kosy a pád těla,
odešla dívka osamělá.

Avary 17

27. ledna 2007 v 21:16 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Erik seděl vyčerpaně v křesle.,,jsi v pořádku?´´dotkla se ho jemně Avary.,,Už je to dobrý.´´usmál se unaveně.A avry pálilo pár otázek na jazyku,ale spolkla je.Byl moc unavený.,,Copak?´´všiml si otázek v jejích očích.,,To nic,až za chvilku.´´zavrtěla hlavou.,,Verence pozval všechny příbuzné.´´prohodila jakoby nic.,,Tušil jsem to,ale Lacrimose nepomůžeš.Jsou to rodiná pravidla.´´přešel hned k věci jako by ji četl myšlenky.Po tváři jí stekla slzy.,,Já ji viděla.Ty oči.Nemůžu ji v tom nechat.´´,,Zabijou tě.´´zavrčel podrážděně.,,Můj problém.´´odsekla.Začala balit svoje věci.Svlékla se.Podíval se na,ale ne vášnivě.Pohled byl plnej hněvu.Vzala si šaty od Verence.Byly tmavě fialové se zlatým lemem.,,Moje věc!Css.Když to bereš takhle...´´vyběhl naštvaně z pokoje a zabouchl za sebou dveře.Mrzelo ji to.Ale choval se tak lhostejně.Jak ji v tom může nechat?Lacrimosa nebyla žádnej svatoušek a trest si zasloužila,ale tohle bylo opravdu moc.Sešla dolů do síně.Byla plná upírů.,,Drahá Avary!´´přivítal ji Verence a nabídl rámě.Představil ji všem.Nepamatovala si jména.Pro ni to byly bezcitní netvoři.,,takhle by jste o nás neměla uvažovat.´´pokáral ji hrabě.Vyděšeně sebou trhla.,,Drahá slečno,mysl je tak jednoduchá věc.Kdyby všichni tito ´´bezcitní netvoři´´ měli alespoň něco v hlavě,už dávno by uchvátili lidskou mysl.I mysl démonů.A buďte tak laskava a upusťtě od svého záchraného plánu.Jestliže se ji budete snažit zachránit budu vás muset zabít.A to byjste nechtěla ne?Chcete totiž zjistit něco o náhrdelníku.´´usmál se.Měl ji v hrsti.,,Eriku!´´táhl ji sebou davem lidí a mířil ke svému synovci.,,Vhečeřhe pháne.´´zastoupil jim cestu Igor.,,Drazí přítelé,přesuneme se do jídelny.!´´zetleskal Verence ale hned chytil odcházející Avary za zápěstí.,,Drahá dámo,dneska se ode mě nehnete ani na krok.´´řekl výhružně a ušklíbl se.Jako by Erikovi z oka vypadl.Večeře byla stejná jako předešlý den.Avary snědla jen polévku.Občas vzhlédla od talíře a podívala se na Erika.Tvářil se podrážděně a naštvaně.Občas však jeho pohled zamířil k ní.Vypadala sklesle a smutně,ale odhodlaně.
Dandisekk šplahala po kolmé stěně věže jako by šla po normální zemi.Měla plán.Nebyla nijak solidární aby tu dívku zachraňovala ale byl to dobrý nápad jak se zbavit postupně všech upírů a i pak tý fialový démonky.Jen aby nepřišel no....musí to stihnout..cítila jak se blíží...

Avary 16

27. ledna 2007 v 21:16 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Dandisekk letěla nad lesem.Bylo to sice rychlejší než pěšky,ale hrozilo ji větší nebezpečí.Mohl ji nikdo odhalit.Najednou se pod ní otevřelo údolí.Bylo nad ním nepřirozeně zataženo.K hradu dole mířilo asi dest kočárů.,,Upíři.´´usmála se posměšně.Bylo snadné ovládat mysl lidí,ale ještě jednodušší bylo vniknout do mysli upírů.Trvalo ji dlouho než dokázala proniknout do cizí mysli,když to ale dokázala uvědomila si jak je to jednoduché.Posílilo to jeji moc.Svým pohledem druhému do očí dokázala druhému roztrhat tělo na kusy.Občas se stávalo,že její protivník oči zavřel.Pak vnikla do jeho mysli a roztrhala ho zevnitř.Plachtila k hradu.Cítila moc náhrdelníku,ale nechtěla ho získat násilím.Teda ne v přítomnosti mnoha lidí.Mohlo by to způsobit rozuruch.Mohlo by ho to přivolat.Zatřásla se strachy a ztratila výšku.Jen tak tak vyvážila svůj pád.Jemně přistála na střechu jedné z věže hradu.Pozorovala upíry vystupující z kočáru.Mohlo jich být tak třicet,Možná víc.,,Příbuzenstvo se slejza.Pročpak asi?´´zvědavostí se jí zachvěla křídla.
Verence byl s Erikem v pokoji.Avary vyšla od sebe z pokoje a plížila se hradem.Chtěla vědět co udělali nebo udělají Lacrimose.Sešla do podzemí.Uviděla ji.Byla připoutaná řetězy.Hlavu skloněnou.,,Laci?´´zašeptala Avary.Dívka vzhlédla.Avary zalapala po vzduchu.Neměla oči.Jen prázdné oční důlky.,,Ježíš´´stekly po tváři Avary slzy.,,Avary?´´zachraptěla dívka.,,Co ti to udělali?´´začala ji rozdělávat pouta.,,Pomoz mi Avary,já nechci!´´zavzlykala vyděšeně.Hrůza a strach z ní čišel.,,Co ti chtějí udělat?´´,,Uspořádají na mě hon.´´vyšlo ji z úst.,,Cože?!´´vykřikla nevěřícně Avary.,,Pustí mě do lesa anechají mi půl hodiny náskok.Když doběhnu k chatě na kraji údolímůžu žít.Když ne´´hlas ji přeskočil,,rozsápou mě zaživa.Ještě nikomu se to nepodařilo.Verence už určitě sezval příbuzné.Já to po slepu nezvládnu.Prosím....´´svěsila hlavu.,,Pomůžu ti.Ale až při honu.Teď by nás zabili obě´´utěšovala ji Avary a nechala ji svázanou.,,Nesmí tě chytit,jinak tě zabijou.Verence je mnohem silnější než si myslíš.´´upozorněla dívka.,,Neboj.Nebudou vědět že jsem to byla já.Musím jít.´´pohladila ji po tváři.Pohled však odvrátila.Vyběhla nahoru do pokoje.Měla to jen tak tak.Za chvíli zaklepal Verence.,,Nesu ti šaty.Bude poprava Lacrimosy,ale nejdříve ti představim příbuzné.´´usmál se jako by se nic nedělo.,,děkuju´´vzala mu šaty a zabouchla dveře před nosem.Znovu někdo zaťukal.,,Co ještě!´´otevřela prudce dveře.Stál tam Erik.Tvář měl překvapenou a ustrašenou.,,Můžu dál?´´zaprosil.Koukala na něj jako na zjevení.Zapotácel se.,,Můžu si prosím dovnitř sednout?´´,,Jo pojď.´´ustoupila.Sedl si do křesla.,,Už jsi v pořádku?vypadalo to vážně.´´koukala na něj nejistě.,,No rychle se to zahojilo.Verence mě poslal pro ten náhrdelník.Mám ho odnést do jeho pracovny.Asi ho chce prozkoumat.´´usmál se na ní.,,jen seď.Já mu ho donesu.´´usadila ho Avary a mířila ke dveřím.,,Dej ho sem!´´vyštěkl Erik.Oči se mu zbarvili do ruda.,,ty nejsi Erik.Odprejskni.Už jsem ti řekla že náhrdelník nedostaneš!´´dala si bojovně ruce v bok.,,Ale mě neporazíš.Už tu neni Erik aby tě zachránil.To já lacrimosu navedl.Jste jako loutky.Děláte co vám řeknu.Ale tobě se do hlavy nedostanu.Chrání tě náhrdelník.´´,,Takže kvůli tobě málem zemřel.´´rozzuřila se.Přikývl hlavou.,,Ale dneska už tě nezychrání.´´usmál se vítězně.,,Tím bych si tak jistý nebyl.´´ozval se za Avary hlas.,,Hm,co kdybys mi udělal radost a už konečně umřel.´´upřel Nika pohled na postavu ve dveřích.,,Dobrej nápad ale mám lepší.Zmiz!´´ušklíbl se Erik.Nika zmizel.Avary vrtalo v hlavě jak to že se ho tak bojí.byl silný ale Nika by ho už dávno porazil.Erik se zapotácel.Odvedla ho ke křeslu.

Odsouzeni (slohovka)

27. ledna 2007 v 21:14 | Memory |  Výtvory školou povinné
Drazí rodiče a přátelé,
tímto dopisem chci odůvodnit svůj čin.Omlouvám se za bolest,kterou jsem vám způsobila.Ale víte,že nemohu dále žít.On byl moje láska.Každý tep mého srdce byl jen pro něho.Každé nadechnutí bez něj bylo bezvýznamné.Odsoudili jste nás,ale odpouštím vám.Buďte šťastní,neboť i já jsem šťastná.Jsem s ním.Jsem dokonce i s váma.Vzpomínejte na mě v dobrém
Vaše Eleanor
Eleanor žila spokojeným životem.Bydlela ve velkém domě,měla na co si vzpoměla.I na vysoké škole studovala bez problémů.Přes to všechno cítila,jako by ji něco chybělo.Cítila se prázdná.Až do onoho dne.Na školu nastoupil nový profesor.Byl zvláštní.Eleanor zaujal na první pohled.Ne,nebyl hezký,ale ji přitahoval.Dívky ho ve třídě pomlouvali.Jeho celkem pěknou tvář hyzdila jizva.Táhla se přes celou pravou tvář.A tak vše začalo.Eleanor byla poblouzněna.Při hodinách věnovala pozornost jen jemu.I on v ní našel zalíbení.Oba,jako malé děti,kradli pohled toho druhého.Po měsíci si ji profesor zavolal do kabinetu.Sjednali si schůzku.
Po první schůzce následovaly další.Jmenoval se Thomas.Bylo mi třicet.Dělilo je od sebe 6 let.Schůzek bylo více a více.Nakonec i první polibky.Teď už Eleanor věděla co ji chybělo.Cítila se celá,naplněná.Thomas byl ten díl který chyběl.PO půl roce tajných schůzek se nastěhovala k němu do bytu.Museli si být oporou.Lidé je odsuzovali.Za jejich lásku.Přátelé jim nevolali,rodiče je na ulici ani nepozdravili.Nevadilo jim to.Měli jeden druhého.
Po půl roce:
Eleanor se protáhla.Pohledem zabloudila vedle sebe.Byl tam,Thomas,její láska.POlíbila ho na tvář.Usmál se.Vypadalo to jako každé ráno.POsnídali a vyrazili do školy.Nevšímali si opovržlivých pohledů kolem jdoucích.První hodinu měli spolu.Thomas nikdy Eleanor nedělal žádné výhody.Nikdy nenapověděl co bude v testu.Ale nikdo jim nevěřil.Žáci nepochopili že dobré známky Eleanor jsou odrazem jejích vědomostí a ne Thomasovy náklonosti.PO první hodině je zavolali do ředitelny.Oba musejí odejít ze školy.Nevěřili tomu.Jak lidé mohou být tak zlí a nevidět jejich upřímnou lásku?Vyšli před školu ruku v ruce.Eleanor plakal,že je vše její vinna.Thomase to dopálilo.POhádali se.
Thomas pustil její ruku a rozběhl se.Pryč od ní.Nic okolo sebe nevnímal.Volala ho.Její nářek trhal srdce.Zastavil se.Podíval se na ní.Neudělal již další krok.MOhla jen přihlížet,jak do jeho těla naráží auto.Ta rána,ten křik,ten pocit.Nikdy to nezapomene.Přiběhla k jeho tělu.Bylo pozdě.Její láska,srdce a duše umírala.
Šla domů jako tělo bez duše.K nim do bytu.Ne,nemohl být mrtvý.Doběhla do koupelny a vzala do rukou žiletku.Tu,kterou se ráno holíval.Vešla do ložnice a usedla na postel.Pohladila polštář na kterém spával.Pak uchopila žiletku.Své železné eso.Svou ostrou dámu.Svůj krvavý trumf.Tančila na jejím zápěstí.Laskala její kůži jako milenku.Svý ostřím se na ni podepisovala.Krev zbarvila povlečení.Pomalu usínala v posledním spánku.
Eleanot se probudila.Čelo orosené potem.Rty se chvěly,oči rozšířené hrůzou.Podívala se vedle sebe a oddychla si.Byl tam.Thomas ležel vedle ní.,,Byl to jen sen,´´zašeptala a pohladila ho po tváři.Vypadal jako přízrak.Zvedla se z postele a zamířila do koupelny.Před dveřmi se ohlédla.Otočila se.Čekala náraz do pevné plochy dveří.Prošla skrz.

Avary 15

27. ledna 2007 v 21:12 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Lacrimosa soptila.,,Ta děvka!´´vykřikla.,,Zabiju ji!´´Ještě nevěděla ale jak.,,Useknu ji hlavu.To už s neuzdraví a na Erika už se ani nepodivá.Uvidíme jestli jí pak bude líbat´´zasmála se chladným smíchem.,,Nebo mám lepší nápad.Igore!´´zaječela.,,Anho phaní.´´přikulhal Igor.,,Grrr.KOlikrát jsem ti řikala,že se nemáš takhle plížit.A utři tu prach a ty pavučiny.Jo a koukej vyhodit ty blbý svíčky.Bolí mě z toho blikání oči.Chci olejové lampy!´´rozčilovala se.,,Anaho phaní.´´zahuhlal nevrle.,,A nech toho huhlání a kulhání.Je to strašné!´´ječela zas.,,Hm´´uklidnila se,,vyřiď Avary ať přijde ke mě do pokoje.´´,,Anho phaní.´´zahuhlal a odkulhal.Protočila panenky:,,Jako kdybych to přikazovala mrtvole.´´
Igor šel tajnou chodbou a huhlal.,,Phrej,Ighore vhymětˇh thy phavučhyny.Dyckhy jsme měli phavučhyny.Jhe tho tradhice.Od upírskýho hradhu she očhekávají phavučhyny a bhlikhající shvíce.´´brumlal až co Avařina pokoje.
Erik odešel k sobě do pokoje.Za zády se jí objevil Igor.,,Phaní,shlečna Lacrhimosa shi s vháma přeje mluvith vhe svhém phokoji.´´uklonil se.,,Děkuji Igore.´´,,Třeba se umoudřila´´prohodila jakoby pro sebe.
Ozval se výkřik.Vyběhla na chodbu.Dveře do Lacrimosinina pokoje byly otevřené a v nich ležel Erik.,,Ne!´´vykřikla a rozeběhla se k němu.V srdci měl šíp.Když se rozhlédla spatřila mechanismus přidělaný ke dveřím.Při otevření dveří samostříl umístěný naproti nim vystřelil.V koutku pokoje se krčila Lacrimosa a brečela.Přiběhl Verence.,,Můj bože´´zhrozil se.Pomohl Avary odnést Erika na lůžko.Vyndali šíp.Rána se nezacelila.,,Lacrimoso!´´zaburácel hrabě.,,Pojď sem!´´Dívka se přiloudala a vrhla nenávistný pohled na Avary a ukázala na ní.,,Ona za to může!Měla to odnést ona a ne Erik.´´,,Dost!Budeš potrestaná.´´zakřičel na ni hrabě.Zakňučela jako vyděšené štěně.,,Já myslím že by si to Erik nepřál.´´zasáhla Avary.Dívka se na ní vděčně podívala a schovala se za ní.Nenávist byla ta tam.,,Vážená slečno.Na tomhle hradě platí moje pravidla a budou se dodržovat.´´upozornil ji výhružně Verence.,,Jdeme!´´chytl Lacrimosu a táhl ji pryč.Zavřela za nimi dveře.Chtěla dívce pomoct ale Erik byl důležitější a byla pravda že si to zavinila sama.Rána na jeho hrudi krvácela.Zasténal.

Avary 14

27. ledna 2007 v 21:11 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Dandisekk odešla z palouku.Dvě mrtvá těla nechala na pospas zvěře.Nebyla zlá,ale lidé ji zklamali.Když se ukázalo že je démon ztratila přátele.Rodiče neměla.Otec byl démon a matku poravili.Mysleli že je čarodějnice.Stejný osud měl potakt i její dítě,ale Dandisekk utekla.Jméno které dostala bylo vytvořeno ze zkratky jména jejího otce.(Jen v příběhu.Jinak je to proto že sem Dana a tuhle přezdívku mi vymyslela kamarádka).Daniel di Sekkury.Byl to na půl temný anděl,na půl démon.Nikdy o něm nic nevěděla.Možná ještě žije.Dandisekk byla už jako malá drzá a plná života.Ale něco se na ní změnilo.Mívala naději.Sršela optimismem a důvěrou.Teď nevěřila nikomu a svět viděla jen jako temnou poušť.Naztratila však hrdost.Vypadala chladně.Z úst jí vycházelo jen pohrdání,sarkasmus a ironie.Lítost a soucit neznala.Jí taky nikdo nelitoval když upílili její matku.
Stopovala je už řadu dní,ale držela si odstup.Začalo pršet.Posadila se pod strom a roztáhla černá kožnatá křídla.Složila je tak aby se pod nima ukryla.Uslyšela nějaký zvuk.Mrštně vyskočila na nohy a složila křídla.Před ní stál člověk.Ne,nebyl to člověk.Cítila z něj zlo.,,Co tu chceš démone?´´zaútočila hned slovama.,,Mám pro tebe návrh,chci ti pomoct´´mluvil klidně,ale z jeho hlasu jí šel mráz po zádech.,,Nepotřebuju pomoc.´´odsekla.,,Ah,vlastně jsem se nepředstavil.Jmenuji se...´´,,jména démonů mě nezajímají.´´skočila mu do řeči.,,Jemnuji se Nika´´pokračoval jako by ji neslyšel.,,Chci ti pomoct získat náhrdelník.´´,,Nudíš mě.´´prohodila.Sklopila hlavu.Tetování se rozsvítilo.Pohlédla mu do očí.Na tváři se mu otevřela rána.Překvapením se mu rozšířili panenky.Pak se jen usmál.Tvář se mu zahojila.,,Tohle jsi neměla dělat děvenko.´´pokáral ji.Pozvedl ruce.Před ním se objevila energetická stěna.Jedním pohybem přiměl stěnu do pohybu.Rychlostí blesku se blížila k dívce.Dandisekk roztáhla křídla a v mžiku byla nad vrcholky stromů.Naposled spjala ruce.Démonovi dole popraskala kůže.Odletěla.Nika se jen usmál.Hned se zahojil.,,Ještě se uvidíme´´zašeptal pro sebe.

Avary 12

27. ledna 2007 v 21:08 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Šli do svých pokojů.Avary měla připravenou koupel.Vykoupala se a blékla do černých šatů.Byly honosné a vyšívané stříbrem.Vlasy si sčesala do drdolu a jemně se nalíčla.Vypadala kouzelně.Někdo zaklepal na dveře.Byl to Erik.Byl v obleku.,,Páni´´hltal ji pohledem.Zarděla se.,,vypadáš nádherně!´´vydechl.Přivinul ji k sobě a po dlouhé době zas políbil.,,Ehm´´ozvalo se podrážděně.Stála tam Lacrimosa.,,Podává se večeře.´´vyprskla na ně a odešla.Taď teprv Avary napadlo co bude k jídlu.Došli ke stolu a posadili se.Avary vyděšeně koukala na talíř.,,Něco v nepořádku?´´optal se Verence.,,Ne vše je v pořádku.´´Na talíři byl kus syrového masa politého krví.Polévka byla také z krve a v poháru měla krev.Byla pravda že dlouho nepila.A byla upír.Nemělo by ji to vadit.Naučila se ale jíst pečené maso a krev pila jen na pokraji sil.Radši nechtěla vědět původ masa.Vypila pohár a snědla polévku.masa se ani nedotkla.,,Omluvte mě,jsem unavena.´´zvedla se a šla do pokoje.Za chvíli zase někdo zaklepal.Lacrimosa.,,Potřebuješ něco?´´usmála se mile Avary.,,Nech Erika na pokoji.Jeinak tě zabiju.Je můj.Jasný!?´´vycenila na ni zuby a zabouchla dveře.A avyr jen protočila panenky.Někdo znovu zaklepal.,,Tady je to jak na tržišti.pořád někdo.´´bručela pro sebe.,,Dále.´´Byl to Erik.,,Eriku´´usmála se.Políbil ji.Pokračoval dolů ke krku.Zastavil se na dvou jizvách po kousnutí a laskal je jazykem.Zavzdychala.Nehty mu zaryla do zad.Rozepl ji šaty a nechal je zkouznout z jejího těla.Stála před ní nahá.Zarděla se.,,jsi nádherná.´´pošeptal ji.Na olpátku svlékla jeho.Vzal její nádherné tělo a polořil ji na postel.Konečky prstů se snažil zapamotovat každý kousek jejího těla.Rty ji maloval na kůři.
Ráno se probudila.Ležel vedle ní.Slastně se protáhla.Přehodila přes sebe pokrývku a došla na balkón.Žádný východ slunce.Zatažená obloha.Bude se muset Erika na hodně věcí zeptat.

Avary 11

27. ledna 2007 v 21:07 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
,,Pháne?Jsthe tho vhy?´´objevil se před nima sluha Igor.,,Co říkal?´´zašeptala Avary Erikovi do ucha.,,mno,za chvilku si zvykneš.Mluví tak pořád.´´zašeptal.,,Ano jsem to já Igore.Je strýc doma?´´,,Jeho mhilosth je nahoře v phokoji,phane.A je zdhe vashe setřenice.´´,,No potěž!´´vylétlo z Erika.,,Igore,tohle je Avary.Chovej se k ní se vší úctou.´´,,Jisthe pháne.Vhítejthe slečno.´´uklonil se Igor.,,Pojď,představim tě strýčkovi.´´táhl ji za sebou po schodech. Nahoře byla chodba a mnoho místností.Všude pavučiny a blikající svíce.Nahánělo to hrůzu.Došli k jedněm dveřim.Erik zabušil.,,Dále´´ozvalo se.Vešli do obrovské místnosti plné knih.Uprostřed byl dubový stůl a za ním Erikův strýc.,,Eriku!´´vstal zprudka urostlý postarší muž.Bylo vidět že jsou příbuzní.Objali se.,,Představ mě synovče té mladé dámě.´´usmál se na Avary.,,Eh,vary to je můj strýc Verence.Strýčku,to je Avary.´´,,Těšímě.´´uklonil se a políbil ji ruku.Erik to pozoroval s nelibostí.Avary měla z Verence divnej pocit.Působil vstřícně,ale cítila z něj neupřímnost a zlo.Mlsně se podíval na její náhrdelník.,,Strýčku,potřebujeme abys nám o tom náhrdelníku něco řekl.´´všiml si Erik jeho pohledu.,,jistě jistě,ale až zítra.Teď si odpočinete.Večeře bude asi za hodinu.Zavolám vás.Igore?´´,,Anho pháne?´´objevil se mu z nic za zády scvrklý sluha.Avary ho neviděla přijít dveřma a ni ho neslyšela.,,Odveď je do jejich pokojů.´´otočil se na ně.,,Tam najdete i šaty na večer.´´Dveře se zprudka rozletěly.,,Eriku!´´vběhla do místnosti dívka a objala Erika.,,Ahoj sestřenko´´ušklíbl se Erik a odtrhl ji od sebe.Byla to malá atraktivní blondýnka.Modré oči se zamilovaně upíraly ne něj.,,lacrimoso,rád bych ti představil Avary.´´Lacrimosa se otočila na Avary.Prolhédla si ji nenávistnym pohledem.,,Těší mě´´usmála se naní Avary.Lacrimosa se k ní ototčila zády.,,A pusu nedostanu?´´našpulila na Erika rty a sladce zamrkala.,,Jak se to chováš.Ihned se Avary omluv.´´zavrčel na ni Erik a Verence zároveň.,,promiň,vítám tě Avary.´´zašvitořila sladce,ale pohled tvrdil že ji v lásce zrovna nemá.

Avary 10

27. ledna 2007 v 21:06 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
,Ale teď nevíme kam měl Zachariáš zamířeno.´´šeptla Avary.Sice se to nehodilo,ale museli pokračovat v cestě.,,Já vím kam šel´´zvedl se Erik.,,Kam?´´špitla.Neodpověděl.Prostě šel před ní a mlčel.Dohnala ho a chytla za ruku.Propletla jeho prsty se svými.Jemně se usmál,ale v očích měl hluboký smutek.
Šli spolu lesem.Ruku v ruce.Stromy už byly dále od sebe.Blížili se k okraji.Za chvíli les končil úplně.Pod sebou měli údolí.Na jeho dně se krčil obrovský hrad.,,tam máme namířeno.´´ukázal na hrad.Otřásla se.ˇUdolí vypadalo děsivě.Temně.Vše bylo šedivé a pošmourné.Obloha byla zatažená a na údolí nedopadaly žádné paprsky.Hrad byl ještě děsivější než údolí samo.,,Eriku ko tam bydlí?´´,,No vlastně je to náš hrad.´´zašeptal nejistě.,,Eh?´´vylétlo z Avary.,,No my s tátou jsme tam dlouho nebyly,ale táta tě tam chtěl vzít,protože můj strejda Verence ví o náhrdelníku hodně.´´,,Aha´´zmohla se jen Avary.Erik koukal jak spráskané štěně.,,Sme dost stará rodina upírů.´´,,No tak jdeme ne?´´usmála se na něj.Erik se usmál.Napětí z něj spadlo.,,Tak pojď´´čapl ji nadšeně za ruku a táhl cestou dolů ke hradu.
Stanuli před železnou bránou.,,Jak se dostaneme dovnitř?´´pomyslela si Avary při pohledu na kovovou stěnu.Odpověl ji Erik.Dotkl se rukou brány a zašeptal dvě slova.Brána se se skřípěníma vrzáním otevřela.,,Co je Carpe Jugulum,Eriku?´´zeptala se podezřívavě.Měla takové tušení.,,Eee,mno,ehm,znamená to ...´´poslední dvě slova byla sotva slyšet.,,Zopakuješ mi to prosím?´´,,Urvi hrdla´´zopakoval to.,,Aha´´vyšlo zas z Avary.,,Máme to i na rodiném erbu.´´vysvětlil.,,Vy máte erb?neřekl jsi mi že jsi šlechtic.No nic.Radši se nebudu ptát co je na tom erbu.´´podívala se na něj a prošla bránou.Stála uprostřed nádvoří.Napravo stála stáj a u ní černý kočár se zataženými okny.,,jdeme´´vzal ji Erik za ruku a zavedl dovnitř do hradu.

Avary 9

27. ledna 2007 v 21:03 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Dandisekk se procházela lesem.Toulala se už roky.Uslyšela řev.Vydala se íím směrem.Došla na palouk.Před ní stáli dva vlkodlaci.Vypadali dostuboze.Taknějak ohořele.Hádali se a vrčeli na sebe.Zpozorovali ji.,,Hele,Steve,nějaká kost k nám zabloudila.´´ozval se ten vyšší.,,Hm trochu si pohrajem a pak ji zabijeme,co řikáš?´´zavrčel mlsně druhý.,,Souhlasim.Jen pojď koťátko,budeme si hrát.´´zavrčel.Pomalu se blížii.Zarážela je její klidnost.Pohrdavě se udmála.Sklopila hlavu,zavřela oči a sepjala ruce jako by se modlila.,,Modlidba ti už nepomůže´´uchechtl se Steve.,,Myslíš?´´otázala se posměšně.Zvadla hlavu.Otevřela oči.Jejich pohledy se střetly.Kůže na jejichtěle popraskala.Zavyly bolestí..Najednou pali mrtvíkzemi.Černá aura která halila Dandiskka zmizela.Tetování na jejcih spáncích,která zářila bílým světlem pohasla.Měla hnědé dlouhé vlasy a čokoládové oči.Na zádech měla složená kožnatá křídla.Na spáncích měla tetování.Při aktivaci její moci se tetování rozzářilo.Vrátila se na cestu.Stoupla si a chvíli se soustředila.Pak se vydala po stopách náhrdelníku.Cítila jeho moc.Je blízko.
Avary utíkala lesem.Vyděsilo ji to.Erik vyl taky démon.Zastavila se.Chovala se hloupě.Ale proč ji to neřekl?To ji takmoc nevěří?V mysli se ji vybavil vyčerpaný Erik.Dostala strach.Místo aby zůstala,utekla a vystavila ho taknebezpečí.A hlavně.Už podruhý ji zachránil život.Běžela zpátky.Erik už tam nebyl.Skovala hlvu do dlaní.Snad mu nic není.Někdo jize zadu obejmul.Otočila se čelem k němu.Vypadal vyčerpaně.,,Promiň´´zašeptal ji do vlasů.Zachvěla se touhou.Pohladila ho po tváři.Přitiskla svoje rty na jeho.Bylo to nevyslovené odpuštění.Oplácel ji polibky.Jemně a něžně.Vychutnával siten pocit.Její sladkost a měkkost.Trochu se odtáhla.Oči jakoby pokrýval závoj touhy.Erik ztuhl.,,Co je?´´zeptala se vyděšeně.,,Zachariáš.Něco se děje.´´Běželi k místu kde Zachariáš odpočíval.Avary vykřikla.Zachariáš ležel nehnutě na zemi.Bylmrtvý.Na těle měl popáleniny.Nad ním stál Erikův bratr.,,Takové malé upozornění abyste mě brali vážně.´´usmál se chladně.,,Jak jsi mohl!?´´zařval na něj Erik.,,Byl to náš otec!´´,Mýlíš se.Pořád si mě pleteš se svým bratrem.S tou troskou co se krčí v zadu v mé mysli.Byl to jeho otec. né můj.´´ušklíbl se.Poslal Avary vzdušný polibek a zmizel.Rozeběhli se k mrtvému tělu.Erik vzal svého otce do náruče.Po tváříchmustékali slzy.Položil ho na zem a stoupl sido prostřed louky..Zadíval se na zem před sebou.Soustředil se.Dal ruce před sebe.Zem před ním se pohla.Zvedl ruce.Hlína se odvalila a vylétla dovzduchu.U Erikových nohou se otevřel hrob.,,Avary prosim,pochovej mého otce.´´Avary nevěděla jak dotáhnout tělo až ke hrobu.Dostala nápad.Soistředila se.Aktivovala svou víru.Diamant zazářil.Od Zachariáše až do hrobu se třpitila ledová cesta.Jemně tělo starého přítele odtáhla do hrobu.Erik spustil ruce.Hlína zasypala hrob.Jeho otce.

Avary 8

27. ledna 2007 v 21:02 | Memory |  Šepoty příběhů na pokračování
Erik odnesl Avary k Zachariášovi.Počkali až se probere.Otevřela oči a prudce se posadila.,,Co se stalo?´´vyhrkla vyděšeně.Přelétla pohledem jejich tváře:,,Aha,už vim.´´Celé tělo ji bolelo.Cítila se slabá.Pokusila se postavit ale nemohla se ani opřít o ruce.Zůstala sedět a zády se vyčerpaně opřela o kmen stromu.,,Eriku můžeš mi to vysvětlit?´´zeptala se.Sklopil hlavu jako by byl za bšechno vinen on.,,No víš.Mám dvojče.´´,,To jsem si všimla´´usekla.Jak to že je to Nika?Seš taky démon?´´ Při poslední otázce jako by se polekal.,,Jo,je to Nika.Když byl malý unesli ho.Zachariáš o tom nikdy se mnou nechtěl mluvit.Nakonec sem vypártal že ho unesli posluhovači Niky a ten se do něho převtělil.Stačí?To že je to můj bratr neznamená že já jsem taky špatnej.A ostatně on taky neni špatnej.Nemůže za to že se nějakej blbej démon rozhodl zhmotnit a vybral si právě jeho´´rozčílil se.Nakonec vstal a naštvaně odešel do lesa.Avary posmutněla.Neměla bejt tak nepříjemná.Ostatně byla pravda že za to nemohl.A zachránil ji život.Zachariáš seděl a smutně se díval do země.,,Je to moje chyba´´zašeptal.,,Co?´´otázala se nejistě.,,Nedokázal sem Kurta ochránit.Hráli si na dvorku jako malí.Najednou přiběhl vlkodlak,popadl Kurta a utekl s ním.Sledovali jsme ho mnoho dní.Ale vše jako by bylo proti nám.Nika se postaral o to abysme jeho posluhovače nevystopovali.Měl jsem ho více chránit.Je to moje chyba.´´dořekla rozplakal se.Objala ho.,,Není to tvoje chyba.Bylo by se to stalo tak nebo tak.Ale třeba dokážeme porazit Niku a osvobodit tak Kurta.´´utěšovala ho.,,Zavrtěl hlavou.,,Má to v sobě.Zlo.Vyrůstal pod nadvládou démona.Nezná dobro.Ne,už ho nemůžeme zachránit.´´Pohladila ho.,,Jdi za Erikem.Nesmí se teď potulovat sám po lese.´´odstrčil ji jemně.,,Dobrá´´zvedla se a vydala se směrem kudy šel Erik.Uviděla ho jak sedí pod stromem a zamyšleně hledí do země.Když jí uviděl vstal a šel k ní.,,Promiň.´´zašeptala.Slzy lítosti a smutku se jí třpitili na řasách.Neřekl nic.Jemně ji pohladil po tvářích a setřel slzy.Pak ji objal a jemně přitiskl k sobě.Jejich rty byly blízko.Cítila jak se jí do rtů opírá jeho dech.Byl blíž a blíž..když tu...,,Koho pak to tu máme?´´ozval se za Avray hlas.Otočila a Erik zvedl hlavu.Před sebou uviděli démona.Jeho tělo plálo ohněm.Plameny byly rudé jako barvä krve.,,Jistě chápete pro co jdu.Poslední dobou se totiž šíří historka,že jistá dívka vlastní náhrdelník boha Altra.Hezká věcička.Nebudu ale déle rušit.Dejte mi náhrdelník a můžete pokračovat.´´usmál se.Avary napadlo že využije náhrdelník proti němu.Sice jeho sílu dostatečně neovládala ale trochu ano.Ucítila jak její dlaň pokrývá jinovatka.Celé tělo ozářila ona chladná bílá aura.Mířila přesně.Démon se však ani nepohl.Před jeho tělem ledová koule roztála.,,Je docela silný´´napadlo ji.Její síla ohně tu nebyla nic platná.Ale démon neváhal.V ruce se mu objevili ohnivé hvězdy.Zasáhla Avary na dvou místech.Skrčila se bolestí,ale stála.Démon si připravoval další hvězdy.Hodil.Do rány skočil Erik.Avary se zhrozila.Místo výkřiku však překvapením ztratila řeč.Z Erikova těla vystoupil modrý démon.Vapadal přesně jako Erik.Na zádech však křídla.Jeho vlasy,oči a pleť byly barvy modré.Vypadal že se rozplyne při pouhém závanu větru.V ruce držel bič.Byl z vody.Andělský démon sekl bičem a odrazil hvězdy.Švihl podruhé.Tentokrát zasáhl ohnivého démona.Z rány na démonově paži se řinula tekutá láva.Vyděšený a zraněný nepřítel utekl do lesa.Podívala se na anděla.Vrátil se zpátky do Erikova těla.Erik se zhroutil na zem.Rukama se opíral a těžce vydechoval.Bála se k němu přblížit.Podíval se na ní.Uviděl její strachy bledou tvář a oči rozšířené hrůzou.,,Zase brečim´´vztekala se.Oči se jí plnili slzami.Utekla od Erika hloub do lesa.